Morgiana

Morgiana nepatrí k často reprízovaným filmom v programe našich staníc, preto som sa k jej opakovanému zhliadnutiu dostal až po viac ako tridsiatich rokoch. Mal som obavy, aby ma nesklamal tak, ako mnohé filmy z obdobia mojej mladosti. Našťastie Herzova voľná adaptácia Grinovej novely má čo ponúknuť aj dnes. Starostlivá výprava, kostýmy Ester Krumbachovej, atmosférická hudba, nápaditá kamera a najmä strhujúci výkon Ivy Janžurovej v dvojúlohe vytvárajú dielo, pri ktorom sa divák nenudí, napriek pomerne jednoduchému príbehu. Ako v minulosti, tak i dnes som mal pocit, že sledujem strašidelný romantický príbeh z anglického prostredia. A pôvodné štyri hviezdičky ostali nedotknuté. (26.12.2011)

Silně stylizované psychologické drama Morgiana završující Herzovo vrcholné tvůrčí období mezi lety 1968 až 1972, neboť poté již na vše dolehl příkrov normalizace, která (nejen) Juraje Herze omezila v tvůrčí svobodě a později dohnala až do emigrace... Morgiana v sobě spojuje obě linie dvou nejznámějších a nejhodnotnějších Herzových filmů - psychologickou drobnokresbu předchozích Petrolejových lamp (brilantní studie rozkladu života sifilika) a hororovou fascinaci fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších (hororově laděný Spalovač mrtvol). Z obého pak povstává sugestivní příběh o dvou sestrách, jejichž symbolické propojení naznačuje nejen skvostná herecká dvojrole Ivy Janžurové - barevné rozlišených do bílé a černé (přičemž to je doplněno o třetí tajemnou výslednici obou sester - postavu v červeném). Originální je rovněž secesní stylizace celého snímku, za kterou především v podobě extravagantních kostýmů stojí výtvarnice Ester Krumbachová. Morgiana má v sobě cosi z tajemna gotického hororu, opojení dekadentní atmosférou přelomu století, s tím spojenou náklonností k psychotropním a halucinogenním látkám (Herzovu otevřenost k podobnému tématu lze vystopovat též v postavě morfinisty ze Spalovače mrtvol), z literárního romantismu (a byronismu), dozvuků expresionismu, nese si v sobě odkazy k výše zmíněné secesi... Morgiana je velký film, každopádně vždy bude jako ona příslovečná černá sestra stát ve stínu své výraznější bílé předchůdkyně, vždy bude jen stínem mnohem jasnějšího svitu famózních Petrolejových lamp... (26.12.2011)

Poprvé mě mátlo, že se Morgiana nejmenuje jedna ze sester, ale kočka. K dosažení jedinečné atmosféry přispěl i výběr exotického místa, výrazné líčení a kostýmy. A samozřejmě hodná, zlá Iva Janžurová. Hodně mi to připomínalo Valerii a týden divů. Ve filmu zazní hudební motiv který Fišer použil i v Arabele. (25.05.2014)

Obsazení jedinečné Ivy Janžurové do obou rolí protikladných sester považuji za jeden z nejlepších nápadů českého filmu. Proč jedna má všechny nápadníky a druhá žádného, když jsou stejné? Protože se lépe chová? Lépe splňuje ideál čisté blondýny? A proč je divákovi vlastně sympatičtější ta druhá, ta zlá? Chytrý film, u kterého se můžete bavit v detailech („Ten průvan mě jednou zabije.“) a psát eseje na téma, proč se jmenuje podle kočky. Na rozdíl od některých zde hodnotících se mi velmi líbil i „zrychlený“ konec. Hodinu a půl sledujeme příběh rozvíjející se v klidném tempu, a náhle je asi během tří vteřin řečeno všechno. Bum průvan, bum kočka, bum mrtvá sestra, živá sestra, bum alkohol! Konec! Jaký to krásný šok! (23.11.2021)

Film, ktorý je naozaj svoj, ktorý je čistým a jednoducho rozpoznateľným autorským dielom svojho tvorcu. Je obdivuhodné, že výrazná výtvarná stránka neprekrýva psychológiu hlavnej hrdinky, ani Janžurovej výkon. Oba tieto dôležité aspekty filmu tu sú vo vzájomnom súzvuku a ešte sa umocňujú. Prekvapuje ma, že tu nikto nespomenul Rogera Cormana, myslím, že s Herzom mali niečo málo spoločné. Nie je to ani historický film, ani horor, ani rozprávka, je to proste Morgiana. (28.09.2014)