Mžitky

Myslím, že je škoda, že „Mžitky“, tak jak jsou (spravedlivě!) radikální ve své obžalobě, nejsou stejně tak radikální i ve svým stylu; přitom, kde jinde než tady? Modernista Wladyslaw Strzeminski (a v druhém plánu moderní umění) si zaslouží víc než ryze akademický film, přičemž adjektivem „akademický“ myslím prvořadě na ten typ filmu, který kdyby byl natočen v ČR, tak by sbíral České lvy, myslím na ten druh snímku, v němž je všechno (od evokace historie přes inscenování prostoru po vyprávění příběhu) přesně tam, kde to má být (protože to bylo už tisíckrát odzkoušeno), filmařina jako svého druhu údržba, jízda ve vyjetých kolejích, harmonie jako nuda; jinými slovy při projekci si zanadávám na rudý zrůdy, ale k ničemu dalšímu mě film neprovokuje, nic dalšího ve mně nerozehrává, za týden ho už nebudu znát. Ale asi jsem rád, že jsem to viděl (je dobré znát individuální příběhy v té krvavé komunistické statistice) a jakožto Wajdova rozlučka s kinematografií to je důstojné. Jen se k tomu asi nikdy nevrátím a že bych měl nutkání to hned doporučovat někam dál (z toho titulu, že tu ukazuje o komunismu něco, co jsem ještě nevěděl), to se tedy říct nedá. 70 % [dafilms] (01.06.2023)

I když jsem od Wajdy ještě zdaleka všechny jeho filmy neviděl, pokud jsou jeho předešlé stejně kvalitní, tak to vážně klobouk dolů. Silný příběh, podpořený možná ještě silnějším, hereckým výkonem Boguslaw Lindy v hlavní roli. Polský, mnohdy vzdorovitý naturel byl a je tak na míle vzdálen od toho našeho a tenhle film mě v tom zase jednou po čase utvrdil. (02.07.2017)

Boguslaw Linda je Pan Herec a doufám, že za tuto roli bude sklízet ceny široko daleko. Film je to skvělý, hodně temný a depresivní, čiší z něj bezvýchodnost a boj s větrnými mlýny. Talentovaný malíř a oblíbený profesor je systémem vláčen do totálního vyčerpání a smrti. SPOILER !!! Následkem zranění z První světové války neměl jednu ruku, nohu a neviděl na jedno oko. Vyučoval teorii umění a vidění světa, které se neshodovalo s novým socialistickým realismem, proto bylo mnoho jeho malířských a architektonických děl režimem zničeno. Poslední film Andrzeje Wajdy je podle skutečných událostí. (20.05.2017)

I ve svém posledním díle veliký Polák přináší nové akcenty do svého životního tématu, kterým je velký rozkol v polské společnosti daný jejím roztržením mezi směřováním k demokracii a šovinistickou touhou po velmocenskosti za každou cenu. Z toho plynoucí konflikty s Německem a Ruskem vedly tamější společnost k děsivým událostem a ztrátám. Okamžik na počátku padesátých let vrcholného vzepětí sovětizace Polska, státu vítězného i poraženého současně, je soustředěn do faktické likvidace světového polského avantgardního levicového umělce. Wajda se se svým dílem i životem rozloučil víc než důstojně. (11.11.2022)

Syrové a pravdivé od začátku až do konce. Mělo by být promítáno v rámci výuky studentům středních a vysokých škol, protože snahy o navrácení totalitních režimů s despoty v čele jsou nyní celosvětově velmi silné. Poklona panu Lindovi za jeho náročný herecký výkon, který zahrnoval ztvárnění hlavního hrdiny fyzicky výrazně hendikepovaného. Wajda bez kompromisů, čestné ukončení jeho tvůrčího života. (29.03.2017)