Panna a netvor

Neskutečná pohádka. Strašidelná, mrazivá, ale nádherně romantická. Už po prvním zhlédnutí, které proběhlo až v roce 2011 (za což se stydím) vím, že bude ještě dlouho patřit k mým TOP českým pohádkám, kam se hned po skončení titulků dostál. A mimochodem je tu druhý film J. Herze (ten první byl Spalovač mrtvol), který jsem viděl a kterému jsem dál plný počet hvězdiček. Ten člověk mě začíná zajímat. 85% (30.10.2011)

Hrůzostrašná pohádka pro zlobivé děti. Ačkoli se Herz viditelně inspiroval u francouzské Krásky a zvíře, konečnou výtvarnou podobu pojednal po svém...místy i naturalisticky. Temné lesy, mlha, začarovaný zámek, rozervaná dívčí hruď, démoni...vše podkresleno strašidelnou hudbou Petra Hapky ( a v protikladu romantickou ve snových scénách). Herz na rozdíl od J.Cocteaua zvíře Krásce zpočátku neukazuje, a tak stupňuje napětí - co nevidíme, může nás děsit více než viděné ( nebo naopak). A maska netvora je opravdu působivá, scéna lovu pak velmi věrohodná. A nebyl by to Herz, aby kromě celkového horrorového ladění snímku nepřidal snovou scénu s rakví...působivé! (23.08.2010)

Do hororu daleko a k pohádce, která se dá oblíbit, ještě dál. Herz je jako jediný režisér výrazným zástupcem hororového žánru, který u nás nikdy neměl na růžích ustláno. V dětství mně film nenahnal strach, a jsem si jistý, že ani dnes se to nikomu nestane, zvláště když Vlastík Harapes tančí v tak nepovedené a vypelichané masce a Zdena Studénková svým křikem zdatně předstírá šílený strach. Maskéři by zasloužili za takovou nevkusnou masku pokárat a svoji vinu na tom nese i režisér, který se nedržel původní předlohy. Příběh je pochopitelně věčný a vzniklo bezpočet variací na příběh o síle lásky, která zlomí sebevětší kletbu. Jestli to takhle funguje mimo filmový svět, odzkoušeno nemám, ale nic není vyloučeno. Herz zvolil pro složitou látku kvalitní filmový přístup, přesto netrefil ten správný poměr, a řada vážně míněných, původně strašidelných scén, působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. 40% (05.04.2012)

"Panna a netvor". Zdena Studenková ako mladá, krásna panna a baleťák Vlastimil Harapes ako desivý, hnusný netvor. Tak obsadil titulné postavy skúsený, kreatívny režisér Juraj Herz. V roku 1978 sa mu podarilo natočiť strašidelno romantickú rozprávku s miestami dosť hustou, horrorovou atmosférou. Keď som to videl ako decko, tak som mal z toho veru strach. Teraz po rokoch to už na mňa tak desivo nezapôsobilo, ale i tak som si tento snímok s chuťou a záujmom znova pozrel. *** (25.01.2018)

Večný príbeh rodiny, večný ako hodiny. Cérenka spanilá spasí sestry aj tatu, za muža za to dostane mrzkú škratu. Zábery ako obrazy z galérie, aj vyvražďovacie orgie. Teda aspoň v úvode, ďalej jak v partnerskom návode. Mutant si zamiluje Studénku, ona prázdny palác dostane do vienku. Postupne krasotina zamiluje si obrieho vtáka.  Nielen ruky, krásu zbadá aj u zobáka. Kus explicitnej Eros symboliky film skrýva, jak v rozprávkach to často takto býva.  Vysoké hodnotenie toto dielo znese, no najvyššie: to by muselo byť bez Harapese. Každý fanúšik výtvarna film si dobre užije. Zážitok zosilní, ak šmakocinkového nápoja popri tom upije. Atmosféra ponurá šmak dielu dodáva, hoci od rozprávky skôr k hororu tým žáner priznáva. (15.12.2021)