Panna a netvor

Klasická pohádka již děti asi neocení (stejně jako Deváté srdce či Malou mořskou vílo od Kachyni), ale pro ty starší je vyslovenou lahůdkou. Fantastická atmosféra, geniální Hapkova hudba, jež dojímá i mrazí a skvělé kulisy. Akorát jsem čekal špatný konec po tom všem co se viděl, ale pak by to Herz mohl vydávat asi rovnou za horor! (27.07.2007)

Už název, evokující můj strastiplný životní úděl a vlastně rutinu ( Ne, pannou se necítím), jasně vypovídá, že se bude jednat, buď o v dnešní době běžný scénář ke špatně zapíchanému pornu a nebo ...co to melu, vždyť je to na ČÉTÉ, takže tam se mnou maximálně vyjebou vypitchenou Marcelkou Augustojc, tedy jedná se o jedinou možnou alternativu a to tu, která mě dodnes donutí se odpoledne v tramvaji pomočit. Traumatizující, hororová, brutálně deprimující pohádka pro starší a pokročilé, i když kdejaký drzý harant by ji měl povinně sledovat v trestu. Hapkova muzika, panoptikum zjevů, temnota...no, já se tenkrát jako čerstvý padesátník opravdu bál, dnešní degenerace se jistě pochčije smíchy při čtení mých rozklepaných, gerontích názorů, ale dost možná jen proto, že od věčného vysedávání u komjůtru mají oslabené svěrače. Takže urine jsme si probrali a vraťme se k filmovému kusu, dovolím si mu vytknout ještě jednu maličkost, tou trivialitou je obsazení Vlastíka Fenky, neboť, pokud si dal tvůrce tolik práce s tím, že nechal Zobana namluvit někým jiným, pak se tento transexuální baletka nemusel na konci ani zjevovat....panna v té době již jistě stejně nebyl a tudíž to postrádalo jakýkoliv sysel, neboť název díla se mohl snadno přejmenovat, sám ze zkušeností vím, že trvání na čemkoliv panenském je bláhovost, snad jen s výjimkou olivového oleje. No, Herz býval kabrňák. (05.07.2013)

Častokrát zde lze číst, že pohádka není pro děti. Horší je, že v mém případě není ani pro dospělé- už vícekrát jsem večer doma o samotě držela v ruce kazetu a moc se chtěla dívat- NELZE! Zbaběle vyčkám na večer, ve kterém nejsem sama a pak si tuhle krásu dopřeju. Výčet superlativů je dlouhý: krásná hudba Petra Hapky, každý záběr, který by se mohl stát obrazem (opravdu krásně udělaná scéna, do detailu- co záběr, skvost), hrůza úvodní scény, má velmi oblíbená chvíle, při které se jakkoli očekávaně lekám dvacet let- ruka dopadnoucí na rameno tatínka ve chvíli, kdy utrhne růži (+ úlek podpořen v tu chvíli zaznějící hudbou), výkon Václava Vosky (od začátku mne dojímá). Jako dospělou mne navíc film zaujal i pro nádherné dialogy- monology netvora- mají co říct, jsou to vlastně krásné filozofické úvahy. se kterými nelze, než se ztotožnit. Nakonec: ačkoli pana Harapese nemusím a nikterak mne neoslovuje, zde byla volba pana Herze velmi šťastná- až do závěru filmu zde herec nemůže působit mimikou, jeho dominantním hereckým projevem, kterým musí vyjádřit jakékoli rozpoložení duše, je pouze pohyb těla- logicky tak volba představitele hlavní role směřovala do řad baletních, či tanečních. (22.06.2010)

Juraj Herz opravdu balancuje na hraně únosnosti. Jako malé děti nás na tuhle hrůzu vzali soudružky učitelky do kina, aniž věděly, o co jde. Myslím, že jsem nebyl jediný, který měl podstatnou část filmu zavřené oči a klepal se strachy. Dokonce, i když film později dávali v televizi, nechtěl jsem se dívat, protože jsem měl z tohohle hororu strach. Až v dospělosti jsem film viděl celý bez přivření oka a musím napsat, že atmosféra je strhující. URČITĚ NEPOUŠTĚT MALÝM DĚTEM. (20.06.2005)

Do hororu daleko a k pohádce, která se dá oblíbit, ještě dál. Herz je jako jediný režisér výrazným zástupcem hororového žánru, který u nás nikdy neměl na růžích ustláno. V dětství mně film nenahnal strach, a jsem si jistý, že ani dnes se to nikomu nestane, zvláště když Vlastík Harapes tančí v tak nepovedené a vypelichané masce a Zdena Studénková svým křikem zdatně předstírá šílený strach. Maskéři by zasloužili za takovou nevkusnou masku pokárat a svoji vinu na tom nese i režisér, který se nedržel původní předlohy. Příběh je pochopitelně věčný a vzniklo bezpočet variací na příběh o síle lásky, která zlomí sebevětší kletbu. Jestli to takhle funguje mimo filmový svět, odzkoušeno nemám, ale nic není vyloučeno. Herz zvolil pro složitou látku kvalitní filmový přístup, přesto netrefil ten správný poměr, a řada vážně míněných, původně strašidelných scén, působí z dnešního pohledu spíše úsměvně. 40% (05.04.2012)