Petrolejové lampy

Dokonalý propletenec lidských osudů a velmi dobře vykreslených charakterů. Střetávají se zde dva naprosto rozdílní lidé s úplně jinými ambicemi. Z postavy Štěpy sálala její nezkrotná chuť do života a touha po naplněné lásce. Její manžel se vlivem vážné nemoci proměnil v opravdového tyrana. Po jeho smrti si připadala na světě zbytečná, ale pak se z lidského bahna vyhrabala. Pan Čepek předvedl velmi mimořádný výkon a Iva Janžurová vlastně také. Atmosféra byla opravdu nezapomenutelná. Měla jsem pocit, že film má otevřený konec. (28.05.2009)

Váhala jsem nad plným hodnocením, ale za konec ho dám. Smutný a nešťastný život veselé a věčně usměvavé "staré panny" mě dojal. Líbila se mi i její maloměšťácká matka i Petr Čepek, se kterým by asi nikdo jiný nedokázal žít. Film si určitě někdy pustím znovu, abych si ještě jednou vychutnala jeho hloubku. (23.10.2014)

Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej! Je vidno, že si dal Juraj Herz záležet jak na vizuelní, tak na příběhové stránce. Záběry z večírků a šantánů jsou až kýčovitě barevné, naproti tomu Vejrychovsko působí šedě a ponuře. Atmosféra příběhu postupně houstne, nikdy však nezklouzne do depky, ačkoli emoce jsou na každému kroku. Iva Janžurová v roli Štěpy dokázala zaujmout svou bezprostředností a podala důkaz, že není jen komička. No, a Petr Čepek podal nejsilnější výkon své kariéry. Postava Pavla Maliny je strašně těžká, komplikovaná a pan Čepek je v ní prostě nepřekonatelný. Svých partů se perfektně zhostili též Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík či Karel Černoch. Mistrovské psychologické drama a jedno z vrcholných děl Juraje Herze. 95%. (30.05.2010)

Sugestivní zachycení kompletního rozpadu lidské osobnosti. Herz nenásilně vystihnul atmosféru té doby a obsadil soudobou hereckou elitu. Iva Janžurová v hlavní roli představuje typ emancipované ženské hrdinky, známé například z Truffautových Dvou Angličanek a kontinentu či Julese a Jima (nezapomenutelná Jeanne Moreau). Štěpa na rozdíl od výše uvedených více podléhá vlivu svého partnera, příliš silné osobnosti, aby s ním dokázala manipulovat, a sama se stává obětí. Petr Čepek má méně prostoru, ale více emocí – vystřídá snad všechny myslitelné polohy. Od neškodného blbce (už vím, od koho má Petr Rychlý ten stupidní smích), přes zákeřného despoty, po zdeptanou, smířenou trosku. Janžurová, stejně tak Čepek, hrají vyloženě na hraně, podobně odhalené city by se lépe vyjímaly na divadelních prknech, ale stále jsou přesvědčiví a právě oni přispěli k zarytí filmu hluboko pod mou kůži. Nápodobně kamera Doda Šimoniče, který se ani (a obzvlášť) ve tmě neztratí a silná (tu veselá, tu smutná) hudba Luboše Fišera. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, Zuzanyje (16.05.2008)

Proměna Petra Čepka z urostlého a hezkého chlapíka v roztřepanou a bláznivou trosku je neskutečná a mistrovsky zahraná! A Iva Janžurová v roli staré panny Štěpy je úžasná a opět dokazuje, že Iva Janžurová dokázala zahrát ztřeštěné postavy, ale také vysoce charakterní postavy, jakou Štěpa byla. K absolutní dokonalosti hraje hudba mistrovského pana Luboše Fišera. Klenot československé kinematografie. (28.10.2013)