Petrolejové lampy

"Jistě chápete, že jako muž přísně zásadový nemohu dovolit ani své ani vaší slabosti, aby činila mou toleranci nadbytečnou. Žádám jasnou odpověď. Jste ochotna kajícně přiznat svůj omyl, omluvit se za přestupek proti přirozené poslušnosti a uznat, že váš klobouk je hnusný? Ba vrcholně hnusný a nestydatý a že už jej nikdy nevezmete na hlavu?" Čepek je démon. Že je Janžurová výborná herečka, jsem věděl už dlouho, nikdy jsem ji ale nepovažoval za hezkou herečku. Až Petrolejové lampy mi ukázaly, že je to i hezká, opravdu hezká herečka. A ten film je hnusný. Dobrý, ale hnusný. Nemám z něj vůbec dobrý pocit. A to pravděpodobně bylo jeho záměrem. Normálně vám vezme chuť do života. Což asi záměrem nebylo, ale je to prostě tak. (26.06.2013)

Sugestivní zachycení kompletního rozpadu lidské osobnosti. Herz nenásilně vystihnul atmosféru té doby a obsadil soudobou hereckou elitu. Iva Janžurová v hlavní roli představuje typ emancipované ženské hrdinky, známé například z Truffautových Dvou Angličanek a kontinentu či Julese a Jima (nezapomenutelná Jeanne Moreau). Štěpa na rozdíl od výše uvedených více podléhá vlivu svého partnera, příliš silné osobnosti, aby s ním dokázala manipulovat, a sama se stává obětí. Petr Čepek má méně prostoru, ale více emocí – vystřídá snad všechny myslitelné polohy. Od neškodného blbce (už vím, od koho má Petr Rychlý ten stupidní smích), přes zákeřného despoty, po zdeptanou, smířenou trosku. Janžurová, stejně tak Čepek, hrají vyloženě na hraně, podobně odhalené city by se lépe vyjímaly na divadelních prknech, ale stále jsou přesvědčiví a právě oni přispěli k zarytí filmu hluboko pod mou kůži. Nápodobně kamera Doda Šimoniče, který se ani (a obzvlášť) ve tmě neztratí a silná (tu veselá, tu smutná) hudba Luboše Fišera. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, Zuzanyje (16.05.2008)

"Ma milá rozmilá neplakej, život už není jinakej, dnes ješte buďme veselí v ty naši bíly posteli, a co zítra, a co zítra, a co zítra, kdopak ví, zítra si lehnem do rakví." Uchvatný herecký koncert dvoch veľkých osobností českej kinematografie - Petra Čepka a Ivy Janžurovej. Pod taktovkou skúseného režiséra Juraja Herza vznikla výborná filmová adaptácia románu spisovateľa Jaroslava Havlíčka. "Petrolejové lapmy" patria medzi obzvlášť pozoruhodné diela staršej česko-slovenskej produckie. Kvalitný film. **** (20.07.2009)

Má milá rozmilá neplakej, život už nebude jinakej! Je vidno, že si dal Juraj Herz záležet jak na vizuelní, tak na příběhové stránce. Záběry z večírků a šantánů jsou až kýčovitě barevné, naproti tomu Vejrychovsko působí šedě a ponuře. Atmosféra příběhu postupně houstne, nikdy však nezklouzne do depky, ačkoli emoce jsou na každému kroku. Iva Janžurová v roli Štěpy dokázala zaujmout svou bezprostředností a podala důkaz, že není jen komička. No, a Petr Čepek podal nejsilnější výkon své kariéry. Postava Pavla Maliny je strašně těžká, komplikovaná a pan Čepek je v ní prostě nepřekonatelný. Svých partů se perfektně zhostili též Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík či Karel Černoch. Mistrovské psychologické drama a jedno z vrcholných děl Juraje Herze. 95%. (30.05.2010)

Herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Oba herci tu podali jedny ze svých nejlepších výkonů a potvrdili, že v domácí tvorbě patřili k absolutní špičce. Petrolejové lampy jsou také filmem, kde je znát výrazná ruka režiséra. Herz se řadil k našim nejoriginálnějším tvůrcům a jeho díla se vyznačovala zaujetím pro morbidnost, černý humor a obrazovou vytříbenost (v tomhle filmu využil chytré prolínání záběrů a zaujetí pro dobové kostýmy). Podmanivý a místy groteskní snímek. 9/10 (02.05.2009)