Petrolejové lampy

Strhující filmová adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy s neopakovatelnou atmosférou a nedostižnými hereckými výkony. Z velmi naturalistické románové předlohy sice udělali tvůrci spíše melodram životním osudem zkoušené Štepy, ale i tak je to jedno z nejsilnějších filmových děl vypovídajících o době přelomu 19. a 20. století, o době zhoubné prudérnosti a (malo)měšťáckého pokrytectví. Dokonalá studie rozpadu lidské osobnosti je gradovaná především fenomenálním hereckým výkonem Petra Čepka, jehož metamorfóza z důstojnického flamendra v syfilitika je doslova famózní. (Již ve stadiu románové předlohy je velmi hluboké významové propojení mezi dobou úpadku, tedy přelomu století - dekadence, a progresivní paralýzou, tedy syfilidou, coby synonymem pro zhýralost a zpustlost.) Hned za ním je ovšem nutno jedním dechem jmenovat Ivu Janžurovou a její mimořádně silný dramatický výkon, kterým potvrdila, že je herecky famózní i ve vážných polohách. Zajímavou paralelu pak s tímto filmem vytváří následující Herzův film Morgiana, stýkající se s Petrolejovými lampami nejen v dosti podobném hereckém obsazení, fenomenální Ivou Janžurovou, ale i secesní stylizací, zvláštní dekadentní atmosférou a temnými proudy lidského (pod)vědomí... (17.11.2006)

Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. (05.11.2007)

Petr Čepek v jedné z dalších rolí, ve kterých dokazoval, že patřil k největším talentům českého filmu. // po druhém shlédnutí dávám místo 4 plných 5. Úžasné. // Tak možná se přece jen rozepíšu víc. Je jen málo filmů, které vyvolávají takovou úzkost, obavu. Přitom je to docela jednoduché. Neatraktivní (v kontextu místa a doby) stará panna kývne že zoufalství k sňatku s příživnickým a vypočítavým bývalým dustojnikem. A i když dostane jen to nejhorší, stejně se nevzdá. Žádný happy end, žádné těžko uvěřitelné zápletky. Reálný těžký život na malém městě a na vsi koncem 19. století. (16.07.2007)

Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. (09.06.2016)

Popravdě mě ten film dost minul, ale už pro ty oči Petra Čepka nemohu nedat aspoň 4 hvězdy. Jeho herectví, to je prostě něco neuvěřitelného. Janžurku jsem naopak nikdy moc nemusel a ani zde mě nijak zvlášť nenadchla, byť jsem si vědom toho, že to výborná herečka prostě je. Na můj vkus mi ten film přišel moc lyrický a občas jsem nechápal, co se tam děje (snad i vinou mé neznalosti předlohy), ale to bude možná i tím, že jsem se na to zas tak nesoustředil. Když se nově dívám na Herzovu filmografii, zjišťuji, že mi to zase jako taková sláva moc nepřijde - vyjma mé srdcovky PANNA A NETVOR a samozřejmě SPALOVAČE MRTVOL tam už moc filmů, které podle mě za něco stojí, nevidím. PETROLEJOVÉ LAMPY by k nim asi patřit měly, ale obávám se, že se jsem si k nim cestu prostě nenašel a už druhý den se mi skoro vykouřily z hlavy. Škoda - všem, komu se tento film líbil, to ovšem srdečně přeji. (03.10.2016)