Petrolejové lampy

Po letech a opět nádherný zážitek. Nebeská hudba Luboše Fišera, impressionistické obrazy jak od Augusta Renoira - promenáda v parku jakoby mu ze stojanu vypadla, zhudebněné básně Františka Gellnera, Iva Janžurová dokazující, že není jen komediální herečkou ( byť to ukázala jak v Kočáru do Vídně, tak třeba v Čest a sláva) a Petr Čepek, který dle slov Juraje Herze poprvé skutečně hrál. Drama až baladických rozměrů, které citlivě na filmové plátno převedl Pan režisér společně s Václavem Šaškem. Ten v rozhovoru připustil, že natáčení neprovázely větší problémy, ovšem jedna scéna musela být vystřižena. Při schvalování se nelíbilo, že I.Janžurová odnáší nemocného P.Čepka na zádech ze skal, prý v tom viděli sexuální podtext...absurdní, jako tehdejší doba sama! A štěstí, že J.Herz neznal knižní předlohu, jelikož pak by možná nevybral I.Janžurovou, což by byla nenapravitelná škoda. A Pavla měl původně hrát E.Cupák. Herz se rozhodl pro Čepka, kterého narozdíl od Cupáka znal. (03.05.2011)

Keby som mal strucne vyjadrit svoje pocity, tak poviem, ze to bolo nudne. Vyborne ma bavil akurat tak pravidelny smiech Petra Cepka, ale inak ma vazne nic nenapada. Beriem, ze sa moze jednat o klasiku ceskej kinematografie, v tomto pripade vsak nie uplne podla mojho vkusu. Vhodne mozno do telky namiesto uspavanky, inak urcite nie. (30.12.2007)

"Ma milá rozmilá neplakej, život už není jinakej, dnes ješte buďme veselí v ty naši bíly posteli, a co zítra, a co zítra, a co zítra, kdopak ví, zítra si lehnem do rakví." Uchvatný herecký koncert dvoch veľkých osobností českej kinematografie - Petra Čepka a Ivy Janžurovej. Pod taktovkou skúseného režiséra Juraja Herza vznikla výborná filmová adaptácia románu spisovateľa Jaroslava Havlíčka. "Petrolejové lapmy" patria medzi obzvlášť pozoruhodné diela staršej česko-slovenskej produckie. Kvalitný film. **** (20.07.2009)

Že tenhle film existuje jsem samozřejmě věděl. Popravdě mě ale nikdy moc nelákal a tak jsem se mu statečně vyhýbal. Na doporučení od uživatelky Ratchetka jsem se ale rozhodl, že mu dám šanci. Ale ze začátku jsem litoval a říkal jsem si co mi to ta Ratchetka doporučila, protože mě moc nechytl. Postupem času jsem mu ale začínal přicházet na chuť a závěr už jsem si vyloženě užíval. Takže nakonec musím Ratchetce poděkovat, protože bez jejího doporučení bych film i nadále přehlížel a možná bych se k němu ani nikdy nedokopal. Což by byla určitě chyba a hlavně velká škoda. Juraj Herz zkrátka a dobře věděl co dělá a já ho považuju za jednoho z nejlepších československých režisérů. Silný 4 hvězdy. (14.03.2023)

Sugestivní zachycení kompletního rozpadu lidské osobnosti. Herz nenásilně vystihnul atmosféru té doby a obsadil soudobou hereckou elitu. Iva Janžurová v hlavní roli představuje typ emancipované ženské hrdinky, známé například z Truffautových Dvou Angličanek a kontinentu či Julese a Jima (nezapomenutelná Jeanne Moreau). Štěpa na rozdíl od výše uvedených více podléhá vlivu svého partnera, příliš silné osobnosti, aby s ním dokázala manipulovat, a sama se stává obětí. Petr Čepek má méně prostoru, ale více emocí – vystřídá snad všechny myslitelné polohy. Od neškodného blbce (už vím, od koho má Petr Rychlý ten stupidní smích), přes zákeřného despoty, po zdeptanou, smířenou trosku. Janžurová, stejně tak Čepek, hrají vyloženě na hraně, podobně odhalené city by se lépe vyjímaly na divadelních prknech, ale stále jsou přesvědčiví a právě oni přispěli k zarytí filmu hluboko pod mou kůži. Nápodobně kamera Doda Šimoniče, který se ani (a obzvlášť) ve tmě neztratí a silná (tu veselá, tu smutná) hudba Luboše Fišera. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, Zuzanyje (16.05.2008)