Sběrné surovosti

Výborné zpracování povídky " Baron Prášil " od Bohumila Hrabala, která měla být součástí povídkového filmu Perličky na dně, ale už se nevešla a promítala se jako samostatný film. Juraj Herz krásně zachytil hrabalovskou atmosféru a nechal zahrát neherce, kteří podtrhují bizarnost příběhu, kterému kraluje " lakýrník " Hanťa. Zdeněk Liška jako hudební skladatel opět snímek dovedl k dokonalosti. (02.05.2017)

Není to škoda pro tento film, že nebyl obsažen v Perličkách, jsou to naopak Perličky na dně kdo je ochuzen absencí tohoto dílka. Tato povídka, přestože i ona je hodně osobitá, obsahuje to co si představím pod pojmem Hrabalova poetika. Ve Sběrných surovostech se Herzovi podařilo položit důraz na hlavní charaktery, podivínské blázny, a ty jsou vskutku nezapomenutelné. Zejména Haňta. Divák se zde více baví Hrabalem a méně vkladem režiséra. Sběrný dvůr dle Hrabala je hodně povdivné místo, zejména co se osazenstva týče a přidá-li to své Herz není o bizarní scény nouze. Například řezání soch svatých mi paměti asi jen tak nezmizí. Ač jsem ateista, tohle přeci je působila provokativně, možná až dekadentně. (27.09.2010)

Stejně jako u Fádního odpoledně se mi i tato "vyloučená" část Perliček na dně líbí víc než samotné perličky. Je ovšem pravda, že Surovosti mají svou o něco delší stopáží lepší předpoklady být skutečným plnokrevným příběhem a ne jen zdobnou miniaturou. To ovšem není jediná odlišnost. Herz zjevně nechce civilně a bez příkras zachycovat reálný život. Nebojí se stylizace a nadsázky, rád si vypomůže kolážovitou střihovou zkratkou, pracuje s fragmenty dějů aniž by je vysvětloval či dopovídal, jeho líčení má také vyšší tempo než povídky z Perliček. Celek je filmovější a svou stylizací rozhodně bližší Hrabalovu pojetí a to paradoxně proto, že s předlohou pracuje poměrně volně... PS: při scéně rozřezávání barokních soch by se ve mě krve nedořezal. Kolik sochařských skvostů skončilo v kamnech kostelníků? Radši ani neuvažovat... (24.08.2008)

"Pan děkan to vodpustí a já to musím uklidit!"                                                                                                                          Se vší úctou k Jiřímu Menzelovi jsou Sběrné surovosti nejzdrařilejsí adaptací Hrabalovy předlohy. Herzovi se povedlo poskládat mozaiku z filmových záběrů, aniž by narušil ducha knižní předlohy. Syrovost vyprávění si nebere žádné servítky, předhazuje nám jednotlivé figurky, takové jaké opravdu jsou. Byť bylo původně zamýšleno vytvořit povídkový film Perličky na dně i s touto povídkou, vidím to jako přednost, že je prezentována samostatně. Větší prostor umožnil odhalit větší škálu toho obyčejného člověčenství, kterého je v Hrabalových knížkách tolik. Juraj Herz vytvořil velice zdařilou filmovou povídku, ponechal ducha předlohy a přece přidal dost vlastní invence. I když jde pouze o fragment, výsledek je mnohem plnokrevnější než koprodukční Příliš hlučná samota. Pro mne osobně je to dokladem toho, že Hrabala dokáže správně pochopit, vstřebat a předat jenom našinec.                                                                                                                                   "Jen mi nic nezapírejte, už jsem pochovala celkem dva muže.!" "Je na vás hned vidět, že ste dáma!" (21.02.2015)

Podle mého má film dva zásadní nedostatky. Jednak na něm hrozně moc vidět, že se Herz otrocky držel knížky, takže má člověk pocit, že čte Hrabala, a nikoliv že se dívá na film. Za druhé (a to je skutečně spíš Hrabalův problém obecně) nelze nevidět, že takovíto lidé v reálu neexistují; to se snad odehrává na Marsu. Ale třeba někomu vyhovuje ta poetika typu: co by bylo, kdyby to takle bylo, to by bylo! (12.02.2011)