Sladké starosti

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama. (09.02.2024)

Výborná hudba - tedy ta od Kocába... Jinak bohužel tak hrozně prostřední, pozdněsocialistické, zoufale pomalé a především (?!) neumětelsky natočené, že i vynikající koncept průřezu "důležitými obdobími filmové komedie" působí ve výsledku trapně... Jakoby se Herz musel kát za Straku v hrsti a snažil se tu trochu o Hanákovu jemnost, tu o troškovskou úsměvnost. Podobně trapně jsem se cítil při Nevěře po Slovensku, tam je to ale ještě hrubšího zrna. Vysoké hodnocení zde přičítám tomu, že Herz zas po letech natočil "slovenský film". (07.10.2014)

Problémy kolem Straky v hrsti vygenerovaly slavný Herzův barrandovský zákaz, který ovšem neplatil na Kolibě. A Slováci jsou za to dodnes rádi, protože Sladké radosti patří mezi zlatý fond slovenských komedií. A skutečně, jedná se o lehce plynoucí komedii s prvky klasické grotesky. I to, že je zasazená do toho zmaru a šedi 80. let vadí jen pramálo. Nápad na hlavního hrdinu, cukrářského mistra, který je roztomilý a zároveň bezbranný, je příjemný. S přirozeností sobě vlastní tu nástrahami proplouvá Emil Horváth ml. a stejně jako jeho předchůdci v klasickém slapsticku se vyrovnává stejně elegantně s náručemi dívek i překážkami různých portýrů či vdavek chtivých matrón. Není to vybroušený diamant, ale pro orientaci ve slovenském filmu skvělá ukázka a motivace, proč nezanevřít na produkce z východní části naší republiky. Příznivci pouze pražských produkcí zas mohou doplnit bílá místa ve filmografii Kocába, Maškové, Mourkové, Duchoslava nebo Ireny Kačírkové. (04.12.2020)

Cukrárský majster (Emil Horváth mladší) ako hlavný hrdina, večný smoliar a slaboch vo vleku prianí svojej mamy a jej podobne pridrbanej kamošky - trafikantky. No v práci oceňovaný a tvorivý. Jeho vzdor voči mamou organizovanej láske cez inzerát spočíva v snažení sa o lásku fešnej kolegyne z reštaurácie. Jej srdce dávno patrí inému. Ambicióznemu čašníkovi v podaní Andyho Hryca. Ukradol si pre seba celý film. Niet sa čo diviť. Koho by už zaujímali bicyklové problémy Horvátha mladšieho či jeho mama hotelové pohodlie. Ním vytvorené marcipánové figúrky sa dajú akurát s chuťou zjesť. Zaujímavý je len z hľadiska komických situácií, ktorých aktérom sa stáva. Oveľa plnokrvnejšie jedná fúzatý čašnícky macho, ktorý sa snaží vyťažiť z každej situácie čo to dá. Korupčných malomestských snobov pritom skvele poníži správne šambrovaným debušé. Ikonickým pre Sladké starosti, ktoré si už od detstva vždy rád zopakujem. Soc-pop reálie trefne ukazujúce ako sa tu žilo za Husáka. Džúsy podolievané do správnej mierky množstvom ľadu (teda vody), rolády nakrájané ako plátky šunky, čaj dolievaný do koňakov, kšefty s nedostatkom alebo obálkové všimné. (01.02.2021)

Andrej Hryc v roli vrchniho se svym konakem nema chybu. Neurazi ani hlavni postava cukrare Simona, kterou slusne ztvarnil Emil Horvath. Par vtipnych situaci se ve filmu najde, myslim si vsak, ze restauracni zarizeni ma potencial k vetsi zabave. Mozna, ze se jedna o nadprumernou slovenskou komedii, v ceskoslovenskem meritku je vsak jen prumerna... (20.10.2012)