Sladké hry minulého léta

Sladká televizní blbina, která těží především z osoby Jany Plichtové, která je vzhledem i projevem naprosto výjimečná. Osobně se vůbec nedivím, že parta neumětelských svůdníků-alkoholiků je z ní celá pryč, protože z herečky vyzařuje omamné mládí a erotično. Zbytek filmu je impresivní (impresionistická) koláž s četnými odkazy (Manetova Snídaně v trávě) a náladami, které drží pohromadě zejména díky poměrně krátké stopáži. (18.01.2009)

Nikdy jsem nepochyboval o Herzově schopnosti střílet svoje umělecké šípy do všech stran filmových žánrů. Pravda, některé netrefily čistý střed, ale tento zasáhl velice vzdálený terč průzračného artu a zaťal se do něj velmi hluboko. Režisér si přizval mladého slovenského kameramana Jozefa Šimončiče s neopotřebovaným okem a touhou experimentovat a to se mu bohatě vyplatilo. Artově náročný divák ve filmu nalezne rozmanité přírodní a figuriélní kompozice inspirované klasiky impresionismu a normální divák dostane lehounký, minimální příběh mladé, životem překypující pradlenky v maximalisticky vyvedené formě barev, čerstvého povětří a čistoty… (19.01.2009)

Film, který rozesměje a udržuje ve stálé příjemné náladě a očekávání, kdy dojde k první české hromadné souloži v českém filmu..:-) a ono nic. Muška, ač obklopena stále pěticí mužů, z nichž pouze jeden ji má jistou a ostatní stále jen touží, nakonec dojde k poznání, že ač touží po té jedné, opravdové lásce, nakonec je šťastná, že má tak krásnou "rodinu". (17.10.2015)

Haha, hlavná predstaviteľka Jana Plichtová (momentálne už prof. Plichtová:) ma učila na vysokej škole (študoval som psychológiu v Blave). Jej skúška bolo to najväčšie peklo, čo mohol človek zažiť:))) O to väčšia haluz, keď prísnu pani profesorku vidíte v takejto roli:))) Ale k filmu...Príjemne nostalgický poetický film, ktorý neurazí. Mne osobne sa pri jeho pozeraní vybavili krásne a bezstarostné časy mojej mladosti (a to mám 23:). Skrátka pohodička, na TV viac než dobré... (31.10.2006)

Před dvaceti lety bych na to asi koukala překvapeně, mladá a neznalá. Proto mě tehdy dostal třeba Jakubisko a jeho Vtáčkovia, siroty a blázni, aj. Dnes vidím, že je to utahané, neodvážné a neoriginální... Kdyby se každá scéna o dvě třetiny zkrátila a film se smrsknul na 22 minut, ještě i tak by byl moc rozvláčný a měl málo co říct. Impresionismus měl k opileckému chichotání a unikání před vážností a hloubkou stejně daleko jako tohle prvoplánové a většinou spíš otravné cvičení k pohlcujícímu komplexnímu filmu. Pocta ničemu a nikomu to doopravdy není a samo to taky neobstojí. *~ (24.05.2023)