Spalovač mrtvol

Co dodat? Tenhle film je velký! Velký díky Rudolfovi Hrušínskému, velký díky předloze Ladislava Fukse, kterou dokázal naprosto neuvěřitelným způsobem Herz přetavit do stejně sugestivní obrazové podoby. Celková stylizace a velmi uhlazené, pravidelné tempo vyprávění přesně zrcadlí nitro Romana Kopfrkingla, kde se všechno odvíjí v soustředných kruzích, kde se stále opakují tytéž věty a tytéž myšlenky a kde se postupně objevuje chorobná posedlost. Nejprve smrtí, pak i vlastní výjímečností. Nitro člověka, jehož celý svět je postaven na hře, na popírání skutečnosti a jejím přetváření v cosi bizarně pokorného, milého a uhlazeného, smrt (je-li provedena žehem) nevyjímaje. Hrušínský coby poloprázdná nádoba, postupně zaplňovaná jedem ideologie a přesvědčením o vlastní vyvolenosti je nelidsky přesvědčivý. Stejně tak celý Herzův film... Nejsugestivnější portrét šílenství člověka i doby, který znám. (26.01.2004)

Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou. (09.12.2012)

Výtečný film, jenž opravdu předběhl svou dobu (v českých měřítkách). Rudolf Hrušínský - není co dodat. Výborná mrazivá atmosféra v průběhu celého filmu a řada skvěle vykreslených vedlejších postav (nepředstavitelně tupá a otravná Míla Myslíková nemá chybu:-)) jsou již jen třešničky na dortu. Filmu jistě (jako snad vždy) pomohla spoluúčast autora literární předlohy na scénáři. Ale asi nic pro slabé povahy, krev tam sice prakticky není, ale takováto silná psychologie leckdy vyděsí víc než naštvaný Freddy Kruger za zády:-). Fantastická kamera, ať už detaily na mistra Hrušínského, tak i rychlé střihy, něco vskutku nevídaného. Teď už opravdu vím, proč je Rudolf hrušínský tak chváleným hercem (i ostatní role máí samozřejmě velmi dobré, ale todle je výkon na dva oscary). (27.06.2006)

Komentář obsahuje SPOILER! Krásně odporné! Krásné - výborně natočeno, skvělá atmosféra a bezpochyby nejlepší role Pana Herce Rudolfa Hrušínského ve které nás přesvědčuje o tom, že nejenom komediální role hodných dědečků jsou jeho jedinými výkony. Odporné - je zde patrný vliv Třetí Říše na prosťáčka, který zabije téměř celou svou rodinu. Dnes je sobota. V mém chrámu smrti se nespaluje. Věta, z které vás zamrazí! (13.10.2007)

"Dáš si rakvičku, nebo věneček?", aneb proč si při vstupu do cukrárny téměř pokaždé vzpomenu na toto děsivé, vynikající dílo Juraje Herze. Švejkovská vlídnost Rudolfa Hrušínského je tatam a "Hrůša" stvořil fašizoidního psychopata tak působivě, až z toho jde mráz po zádech. Hej, pánové z ČT, co takhle dát po dlouhých letech reprízu? (13.04.2003)