Spalovač mrtvol

Geniálny film. Zrejme najlepší český film vôbec. Oproti tu predvedenej práci s kamerou, dynamickému strihu a nápaditým prechodom medzi scénami (postava sa obzrie za hlasom, ktorý už znie z iného miesta a času) je všetko, čo dnes vzniká v tunajšej kinematografii, nudné, ťažkopádne a úbohé. A Rudolf Hrušínský? Anthony Hopkins by sa z neho zosypal. Do maličkej urničky. (08.07.2009)

"Co abych tě, drahá, oběsil?" a "Věneček, nebo rakvičku?" - to jsou citáty, které si ze Spalovače mrtvol odnesu. V první hodině podivný, morbidní a nudný film se v poslední třetině zlomí ve strhující podívanou s geniálně proměňujícím se Hrušínským, zblízka snímaným širokoúhlou kamerou. "Nic není v životě lidském jisté, jenom smrt a to, že v Evropě bude nastolen šťastný řád, šťastná Evropa." Spalovač mrtvol ale není a nebude můj šálek kávy. Ani s rakvičkou ne. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=N-Ypg0RSn30&feature=related nebo http://www.youtube.com/watch?v=rn_c878Muuw&feature=related (21.07.2010)

Nepamatuji se, kdy mě při filmu takhle mrazilo po celou dobu, aniž by se dělo něco děsivého či znepokojujícího. Pouhá Hrušínského přítomnost ve mně zanechávala strach, kdykoli se v záběru objevil. Vrcholem je pak scéna pohřebního proslovu v chýlícím se závěru, kde je jeho mistrovské herectví dovedeno k dokonalosti. Špičková filmařská kvalita, jejíž případné opětovné zhlédnutí je menším bobříkem odvahy. (02.04.2006)

Blažený, ba přímo nebeský snímek. Hypnoticky snová atmosféra jde ruku v ruce s inovativním technickým zpracováním. Požehnaná záležitost, abych tak řekl lidských rozměrů, nemající v naší čarukrásné zemi konkurenci. Ani v krásném okolním světě se nenajde mnoho lepších filmů. A Rudolf Hrušínský? Požehnaný to herec, který již nemusí mít pocit, že pro nás dělá málo. (13.01.2008)

Mluvit o zločinech totalitních režimů - někdy i vysloveně tlachat - je jedno a rozumět jim, neřkuli je pochopit, je druhé. Absolutní deformace charakteru, které nejlépe postihuje černobílé náboženské vyjadřování, jsou výchozím rámcem. Tak jako je absurdní představa ďábla jako syntézy síry a kozla - koneckonců jde o padlého anděla - , tak je i nemožné pochopit, jak lidé-vrazi mohli být současně zbožnými křesťany, zanícenými idealisty a rutinními úředníky. Podoba hrůzného zločinu, "smrštěna" do takřka čecháčkovského rozměru, ještě nabývá na své síle. Hrušínský, který tu určitě podává ne ojediněle, ale jeden z více vrcholů svého mimořádného hereckého umění, si později, na konci života, tuto úlohu zopakoval z druhé strany (jeho stejně mimořádný Hácha). Atmosféra krematoria evokuje osvětimské soutovární smrti, v němž je lidství degradováno na jednu z mnoha užitečných národohospodářských surovin. Mrazí-li v zádech současníka po zhlédnutí necelý dvou hodin tohoto skutečného hororu, pochopí snad snáze, proč rezistence všech okupovaných evropských národů reagovaly na tento "nový pořádek" tak, jak reagovaly. Jeden z nejlepších filmů skvělé československé školy šedesátých let by mohl - a měl - toto pochopení přibližovat i potomkům těch, kdo v této hrůze heydrichiád a výhrůžek i křivení charakterů a páteří byli nuceni ztrácet nejlepší léta svého života. (20.10.2007)