Straka v hrsti

Vynikající Jan Hrušinský v bizarním pohledu na lidské emoce nezatížené konvencemi a předsudky. Všechno je čisté - čistě hnusné. Vizuální stránka je efektní a to i přes svou nedotaženost - možná chtěnou, spíš však vynucenou, protože bylo jasné, kam bude výsledek směřovat. Plusem je určitě hudba, stejně provokativní, jako film samotný. (18.04.2007)

Mé hodnocení je určitě podbarvené mou láskou k Pražskému výběru. Jejich hudba a zejména album Straka v hrsti patří k nejhranějšímu v mém cd přehrávači. Pokud by se jejich hudba mohla vydávat za plnohodnoutnou filmovou muziku, pak určitě jen v případě jako tomu je u tohoto Herzova filmu. Těžko definovatelný, uchopitelný a zcela ojedinělý pokus zachytit liskou agresi a pokřivené vztahy mezi lidskou rasou. K vystižení příběhu si stačí přečíst info k tomuto filmu. Ale už hůře je tento opus představitelný. O filmu jsem měl opravdu jen mlhavé představy, ale kostýmy či dekorace mi jednoznačně vyrazily dech. Působí neskutečně provokativně, snad až anarchisticky. Vztahy mezi jednotilivými filmovými postavami jsou neskutečně chladné, bezcitné, ponižující. Tak jak tomu zkrátka opravdu je. Jedná se o jedno z nejkrásnějších podobenství, jaké jsem viděl. (13.02.2007)

Antonín Přidal adaptoval středověkou hru Mastičkář, včetně ústřední postavy Rubína (pouťová divadelnost ve výrazu ve filmu zůstala) i s jejím masopustním pojetím, s aktualizací přenesenou do zdánlivého bezčasí (ale s výraznými historickými konotacemi 20. století - nacističtí rytíři), dost typickou pro přelom 70. a 80. let. Hudba M. Kocába je tradičně pro něj eklektická (takový Miloš Štědroň by si s úpravami historické hudby a hudbou současnou poradil osobitěji), ale ve výsledku ne zas tak špatná, jako by byla od téhož autora dnes. Název Straka v hrsti byl z komerčních důvodů použit podle nahrávky Pražského výběru, kterou Kocáb do filmu také jako svou hudbu zařadil? (17.08.2011)

Šílený Max po česku? No nevím...Gibson by se asi jen ušklíbl - Naprosto nesmyslné kostýmy (půlka asi náhodně vybraná z barrandovských skladů, druhá odněkud z popelnice), dále pak nesmyslné exteriéry, nesmyslný děj, všechny postavy se chovají jako kdyby byly permanentně nafetované a závěrečná scéna pochodu u dálnice kde se prohánějí škodovky to ještě celé degradovala do absolutní zhovadilosti...je tam prostě spatláno všechno možné dohromady a k tomu pro mě naprosto ujetá hudba Pražského výběru...jednu hvězdičku dávám opravdu jen za odvahu tohle natočit. (29.03.2009)

Mě tenhle teatrální alegoricko-abstraktní styl vyprávění teda zrovna nebere, ale naštěstí to má i normální a zajímavé části, které to celé ženou kupředu. Příběh je zajímavý, zpracování občas taky, až na to přehnané stylizované hulákání a pohyby. Takové postindustrální (snad nechtěně) postapokalyptické podobenství o tom, že lidé jsou svině v každé době, epoše a času, tedy, že zůstávají stále stejní, tedy lidští, i když to zanmená pravý opak toho, co je pod tím slovem představováno. Je třeba říct, že navzdory stylizaci a provedení, se Herzovi podařilo udržet hlavu i patu přesně tam, kde mají být a vybrat zajímavé herce (Rösner je démonický, Heřmánek skvělý, Anděla je smyslně éterická a abstraktní asi stejně, jako celý film, její obsazení je světlou stránkou filmu). Procesí smrti však nemá chybu, Herz prostě svou temnou stránku neskryje. V podstatě zajímavý kousek, který ale asi nebudu chtít vidět někdy znovu. (13.07.2013)