Upír z Feratu

Závodní auto z konstrukční stáje Ferat jezdí na krev. To je z ekonomického hlediska, a při stále rostoucích cenách benzínu, nesporně výhodné, ale z etického hlediska poněkud nepřípustné. Jenže jsme v (českém) hororu. Mohl z toho být perfektně drastický horůrek, ale film byl zřejmě tehdejší velmi přísnou cenzurou natolik drasticky sestříhán, až nemá jedinou pořádnou hororovou scénu. Režisér a také autor scénáře Juraj Herz však také velmi často poukazuje, jak mu byl film zničen. Jak daleko se cenzura podepsala na výsledku, lze těžko soudit, ale nepochybně musel mít potíže při svém uvedení do kin. Je pravda, že několika scénám chybí návaznost, ale i tak je výsledkem poněkud mdlý film. Dobré herecké trio Menzel, Veškrnová a Čepek dělají co mohou, aby film zachránili od jednotvárné stagnace a nevyužitého potenciálu, který námět o upírském autě skýtal. Osobně jsem od tak proslulého filmu čekal mnohem víc, ale auto bylo pěkné. 40% (01.05.2012)

Zatímco Herzovo setkání s Josefem Nesvadbou lze považovat za provokativně inspirativní, jiná česká setkání s žánry hororu nebo sci-fi je nutné tolerovat skutečně jen jako experimenty či pokusy. A i když je výsledná podoba filmu Upír z Feratu Herzem označena za pouhý fragment jím zamýšleného filmu, i tak zůstalo zajímavé svědectví o české poctě klasického expresionistického skvostu. Není ostatně náhodou, že Herzogův německý remake Nosferatu: Phantom der Nacht vzniká o pouhé dva roky dříve. Herz ovšem tvořil v podmínkách státního filmu, odkázán byl na mladoboleslavskou automobilku a k dispozici měl vysloveně nevyrovnanou hereckou sestavu. Sám toužil patřit mezi herce, které spojuje role upíra Nosferatu a proto se obsadil do fragmentů němého filmu komentovaných nezaměnitelně ironicky ypsilonkovskou dikcí obdařeného Schmida (zde v roli parafrázující Van Helsinga). Hlavní ženskou roli svěřil své oblíbené Veškrnce, pro kterou měl vždycky slabost a opakovaně v ní dokázal probudit jinou polohu jejího mladého talentu. Zajímavě pracoval s Menzelem i Čepkem, podivným tajemstvím obestřel stařičkou Blanku Waleskou, ale mnoho nedokázal vykřesat z Jany Břežkové, které snad šlo uvěřit polohu závodnice, ale cokoli dalšího už byl problém. Samostatnou kapitolou zůstává poživačná sapfická madame Ferat svěřená Zdence Procházkové, toho času již česko-rakouské herečce. Ze Švankmajerových nápadů mnoho nezbylo, ale odkaz na něj alespoň stvrzuje prostřih na jeho Rakvičkárnu. Mohlo to být skvělé gore srovnatelné se západními filmy té doby, takto máme alespoň zajímavější psychologické drama s jednotlivými prvky pro český film nevídanými. (26.08.2020)

Pod kapotou béčkového sci-fi hororu bublá podobenství jak od Věry Chytilové a je vtipné, že ani po tolika letech mu nedošel benzín (teda krev). Spíš naopak. Koukat na Upíra z Feratu v době, kdy se testují chytrá auta bez řidiče a řeší se otázka všech možných alternativních pohonů, které by upírsky nevysávaly životní prostředí, přináší slušnou zábavu. Kdo chce zatěžovat okolí hříchem automobilismu, ať za to platí vlastní krví. Sebedestruktivní propojení člověka a stroje, hrozba nárůstu techniky, která odlidšťuje toho, kdo sedí uvnitř. Za tím účelem dokonce Herz opakovaným motivem parafrázuje Bradburyho Zástup! Překvapí i téma virální reklamy… Třešničkou jsou úvodní titulky coby galerie závodnických obrazů Theodora Pištěka a scéna, kdy Schmidův podivín podává Menzelovi výklad o vampyrismu při ilustračním promítání hororu s Jurajem Herzem jako Drákulou. (21.09.2019)

Také nemastné-neslané, balancujúce na hrane hororu a hororovej komédie. Hororovú atmosféru vytvára iba jedna jediná scéna, ktorá ale zase je celkom dobre urobená (na rok a pôvod vzniku). Z postáv sa mi páčila iba tá herečka, ktorá účinkovala v tom krátkom čiernobielom upírskom snímku :) Hodnotenie: 45% (19.02.2013)

Pohledné auto, pohledné nohy Jany Břežkové a vyjma skvělého Pištěka z úvodu též zajímavý pokus o moderní hororovou estetiku narážející na tradiční upírskou tradici... nejsem si jist, zdali za výsledek mohou komunistické cenzurní zásahy, ale film je přes veškeré zmíněné světlé momenty a poměrně šikovné repetitivní deja-vu scény podtrhující napětí a strašidelnou nejednoznačnost, poměrně nudně poskládaným a špatně zahraným představením, ve kterém se vážnost plete se směšností. V mnoha chvílích jsem si nebyl jistý, zdali jde o cílenou recesi, nebo nechtěně humorný projev něčeho, co se snaží být více, než nakonec bohužel je. (23.11.2022)