Zastihla mě noc

Solidní drama z prostředí koncentráku a vzpomínek na celý svůj život. Ano nepopírám, že je to docela angažované, ale zase tak hrozný to není, doba si žádala své. Jen jedna poznámka-docela mě zarazilo jak si vězenkyně mysleli, že jdou do plynu, když byli ve sprchách vždyť přece nemohli vědět, co je čeká. A že se takový zvěrstva dějí. (21.10.2015)

Jeden z posledních velkých filmů JH, který nebylo možný strašně dlouhou dobu nikde vidět. Teprve až nyní ho čt2 uvedla, ale stejně až těsně po půlnoci, aby ho náhodou nevidělo více lidí - a proč? Naprosto nechápu proč je tendle film tak "nestravitelnej" - někomu vadí, že hl. hrdinkou byla komunistka. No a co? Tvrdit, že to je "propaganda" nebo "film na objednávku" je absurdní - každý film vzniká "na objednávku" - to je prostě normální filmový proces. Herzovi šlo hlavně o zužitkování vlastních zážitků z koncentráku a obviňovat zrovna jeho z toho, že by dostal za tento film od komunistů zaplacenou zlatem je prostě absurdní. Herz zrovna nepatřil k těm, kdo by se nechal uplácet a už vůbec ne od komunistů. Podobná tvrzení jsou naprostým nepochopením a jsou dogmaticky omezená. Film je to prostě silný. Jako celek i v jednotlivostech - scény z koncentráků výborné. Herz si později stěžoval, že Spielberg okopíroval přesně záběr po záběru scénu, kdy svlečené ženy v hrůze čekají, zda ze sprch poteče voda nebo plyn. Přesto, prestiže se dočkal Spielberg, nikoliv Herz pro svou originalitu. (29.12.2011)

Všechna bída světa. Tak by se mohl jmenovat podtitulek filmu podle předlohy Jaromíry Kolárové. Už sjem zmínila, že jí považuji za velkou spisovatelku a také velikou soudružku. Zastihla mě noc to jen potvrzuje. Jakoby se autorka potřebovala vypovídat ze svého přesvědčení. Bigotní matka, které vykala, táta, kterého nepoznala, kněz, který osahává děti, bezpráví v práci, v koncentráku ... Celé je to takové až příliš koncentrované. Snímek může být úderný, i když není ukrutně dlouhý. V tom vidím hlavní slabinu snímku. Byl tak obsažný, až sám sebe zahltil. Každý máme v sobě nějakou únosnost a když je toho moc, prostě vypneme. Překvapuje mě, že si zrovna tohhle Juraj Herz nepohlídal. (23.05.2018)

Cesty životních osudů jsou mnohdy spletité. Z rodinného pekla náboženské despocie skrze členství ve straně vyznávající peklo diktatury proletariátu do pekla nacistického lágru. Z obecného hlediska na Herze tradičně nijak špatný film, s dobrým střihem, kamerou, zajímavými postavami a skvělými hereckými výkony (jaká je radost vidět po hodně dlouhé době hrát Donutila trochu jinak, než ten neměnný stereotyp, co předvádí posledních cca dvacet let), hlavní hrdinka je skvělá a uvěřitelná, dokonalé sžití s postavou, hudba emotivní. Vlastně je na ten film možno nahlédnout ze dvou stran. Jako na příběh o síle, zarputilosti a tvrdosti ženské existence, ženského bytí, ženských strastí. V tomhle směru je film bezchybný a silný. A pak je tu ta ideologicky propagandistická stránka filmu. Na kterou se dneska samozřejmě pohlíží možná zbytečně tvrdě, než by stačilo (už třeba jen s ohledem na dobu vzniku a dobu, v níž se příběh odehrával - ono kdejaký - nechci samozřejmě říci, že každý - současný americký film je propagandistický takřka stejně). Příběh o "fanatičce pravdy" u níž, při vší úctě, by bylo možná zajímavé, jak by se s tou pravdou jako členka strany vypořádávala jen o pár let později po své smrti a na jaké straně ostnatých drátů by stála. Nebo zda by ji nepožrala ona mocenská stránka té revoluce, kterou zastávala. Ono to vlastně, z dnešního hlediska, z dnešních znalostí a možností, odhaluje ještě jeden příběh. Příběh obyčejných lidí plných ideálů a touze po lidském štěstí, kteří ty své ideály, štěstí, touhu po rovnosti a svobodě vyznávali a ctili natolik upřimně a zarputile, že skrze to neviděli, nechtěli vidět, nebo nemohli vidět, co s těmi ideály udělá, jakmile se dostanou k moci. Ale z filmového hlediska je to z velké části zajímavá práce, které snad nakonec odpustíte i to propagandistické vyznění. Zajímavé komentáře: kobejn, mchnk, Roman Albach. (21.07.2013)

Juraji Herzovi se zde povedla nevídaná záležitost. Skvěle vyobrazil realitu první i druhé světové války v jednom filmu. Jožka, jako by byla celý život připravována na více než tragické završení svého osudu. Fanatická křesťanka místo matky rozhodně nepomůže, i proto se síla osobnosti mladé Jožky stále zoceluje a přesvědčení o konkrétní myšlence i jejím naplnění, narůstá stále více. Má-li někdo za sebou snímky jako Herz, je jasné, že se bude na co koukat. A skutečně. Vzpomínkový příběh prolínající se s realitou i výborná práce s provázaností scén ala Spalovač mrtvol. Precizní herecký výběr pomáhá zvládat dlouhou stopáž. Jana Brejchová tady nechala skutečně všechno (pro někoho až moc) a Rudolf Hrušínský zde snad hraje další level Karla Kopfrkingla "Vaše česká vězení...Vy vůbec nevíte, co je to vězení..". Při drobnohledu by se možná našlo pár rudých vzkazů (rudý papírový drak, obraz Lenina) ovšem film lze v pohodě brát jako příběh silně sociálně smýšlející ženy, která si z těchto důvodů vybrala dráhu komunistky, zde zmiňovaný termín "politická objednávka" je dle mého zcestný. Velká škoda příliš moderní hudby, která mne brzdí v plném počtu. (11.11.2012)