Italština pro začátečníky

Očekávala jsem komedii, takže prozření bylo až příliš tvrdé. Naštěstí tušíte, že se to bude ubírat hezkým směrem. Tak trochu jiné pojetí lásky, láska zde nevzniká velkými gesty a snovým zablýsknutím, ale drobnostmi, které jsou ve skutečnosti velkými akty lásky, a imanentní přitažlivostí, které prostě musí svést všechny spřízněné duše dohromady. (04.11.2018)

Italštinu pro začátečníky jsem viděl asi před půl rokem, a už si skoro nepamatuji, o čem to bylo. Jen vím, že ve mně film nezanechal žádné dojmy a že ho už nepotřebuji znovu vidět. Dogma 95 je sice zajímavá věc, ale... Podle mého názoru jde prostě jen experiment, jaké výrazové prostředky může filmař opomenout a jak se to projeví na výsledku. A bohužel se většinou projeví plochostí, s jakou na vás film působí. Dokonalým příkladem je třeba absence scénické hudby. Vytvořit z tohoto pravidlo je podle mě zcestné. Scénická hudba je prostředek vyjádření pocitů, prostředek pro vtažení diváka do děje, přiblížení pocitů hlavních hrdinů, který výborně využívá např. David Lynch - a jeho snad nikdo nebude obviňovat z mainstreamovosti. Co bude příště - barevné filmy jsou špatné, je třeba točit jenom černobíle? Dogma 95 a jeho produkty jdou prostě nějak mimo mě. (05.04.2007)

Velice citlivě a zručně natočený snímek, který podává podrobnou výpověď o normálních lidech a normálních lidských problémech. Ačkoli manifest Dogma 95 je spíše svazující a v jistých ohledech už ztratil smysl, zde jsou jeho hlavní myšlenky předvedeny v tom nejlepším světle. Dogma sice není všelék, jak ukázal například dost mizerný film To je mé tělo, tady ale přispívá v maximální míře ke zdůraznění civilnosti a obecnosti zobrazovaného příběhu. Moc mi tahle skandinávská lahůdka chutnala a skutečnost, že po druhém shlédnutí mám chuť i na třetí dokazuje, že Italština pro začátečníky není nudný film! (17.09.2006)

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

Netrvá to dlouho, asi jen 20 nebo 30 minut a tenhle příběh do sebe začne zapadat, jako ta skoro nejdokonalejší skládačka na světě. Partička lidí, které osud a náhoda spojí cesty dohromady v jednom blíže neurčeném městečku a všichni s velkou touhou zdokonalit se v kurzu italštiny. Velmi inteligentní, místy i hodně vtipná komedie o tom, že all you need is love. Jenom na to ostříhání, na to si budete muset nějaký čas počkat. (18.02.2015)