Collateral Beauty: Druhá šance

A já se těch pěti* nebojím... díky čsfd jsem na to šla, polovinu doby jsem měla slzy v očích (ale zůstaly v nich, což byl kumšt!), ale byl to nádherný vánoční depresivně laděný film, který se povedl. Kdybych nebyla šťastná knihovnice s pětiletým plánem, perspektivami a sociálními jistotami, tak si potom z toho svého desátého patra i skočím (=kompliment tvůrcům), takhle jsem jen pozorovala hvězdičky... (kecá, sledovala stav smogu) (22.12.2016)

Jasně, je to doják, jasně, má to z vás vymačkat nějaké ty emoce a hromadu slz, ale prostě se to v mém případě povedlo. Na jednu stranu je to dáno výborným hereckým obsazením, kde mě bavil každý herec, na stranu druhou pak i překvapením v ději, které jsem tak nějak prostě nečekal, o to víc mě dostalo. (27.03.2017)

Nejednoznačnost panující kolem party údajných divadelníků dává příběhu uměřeně mystický nádech a Mirrenová coby nejstarší z nich, jež by ráda uchvátila všechny role experimentu, i špetku humoru. Nicméně ani herecký výkvět nedokáže zakrýt melodramatickou kalkulaci se ztrátou dítěte – a kdyby jen jednoho a kdyby jen v náznaku; poslední okamžiky se vyprodávají do detailů provázených štkaním.Navíc Collateral Beauty: Druhá šance pracuje s knižním jazykem typu „já jsem smyslem všeho, jsem v tvé bolesti i radosti“, který tvrdě vzdoruje snaze po střídmě civilním výrazu. Ujišťování scenáristy Allana Loeba o „kráse života, která opravdu existuje“ dosazuje režisér David Frankel na přehlídkové molo samých ušlechtilých lidí, kteří si na potkání sdělují niterné záležitosti a s vločkami za oknem Štědrého večera vedou hrdinu k jasné pointě, napovězené už českým podtitulem. Taková sbírka rozbolavělých hrdinů, kteří konají správné věci a ještě zopakují, že je dělají, dovede sváteční rozpoložení silně zprotivit. (08.12.2020)

"Plakalo bejby, jó, plakalo vám v kočáru solidním. Plakalo bejby a já se ptám kdopak ho uklidní?" David Frankel převedl na filmové plátno starou známou sportovní pravdu, že i s hvězdným mančaftem můžeš hrát tužku. Collateral Beauty je ve své podstatě krásná věc, jenže to nesmí vypadat jako tahle reklama na papírové kapesníčky. Filmy oslovují opravdovostí, což dost dobře není možné, když všechny postavy v něm mluví jako kdyby byli na sympoziu filosofů. Přitom by stačilo aspoň trochu utlumit tu stereotypní melancholii a dát tomu víc vtipu, když sama myšlenka je, co si budeme namlouvat, vtipná. Takhle abych se bál sehnat domů DVD, protože mám pocit, že kdybych ho obrátil čelem ke zdi, rozbrečí se taky. (21.03.2017)

Tak toto sa naozaj podarilo! Najmä to zakomponovanie alegórií Smrti, Času a Lásky - to bolo výborné. Len škoda, že tam tých zásahov do Howardovho života v podaní týchto troch alegórií nebolo oveľa oveľa viac, dalo by sa z tým určite viac pohrať ešte a využiť potenciál v oveľa väčšom merítku a postaviť dej viac na týchto postavách. Helen Mirren ako Smrť bola úžasná, rovnako aj Jacob Latimore ako Čas, no alegória Lásky v podaní Keiry bola až neúmerne chabá, čo ma teda dosť nemilo prekvapilo. Čo sa týka celkovej idey filmu, tak to bolo naozaj pozoruhodné a človeka tento príbeh určite chytil za srdce. Trochu som sa obával, že po odhalení alegorických postáv bude dej upadať, ale ten záver ma naozaj prekvapil, a veľmi pozitívne. Pekný film, nechýbalo veľa k piatim hviezdičkám. (16.03.2017)