Až na dno

James začíná plánovat svojí misi v galerii, kde obklopen uměleckými díly rozmlouvá se svými kolegy. Během toho se zastaví u dvou obrazů. Prvním je Mnich u moře (1810) od Caspara Davida Friedricha. Na malbě je zobrazen mnich stojící (a zřejmě rozjímající) oproti moři. Postava mnicha je nepatrná, obrazu dominuje krajina a především nebe. V přeneseném významu je tímto mnichem James, který poprvé potkal Danny na břehu v Normandii. Později, už jako zajatec v Somálsku, se k moři opakovaně obrací, protože skrz něj může být ve spojení se vzpomínkou na Danny. V jedné scéně do moře vchází, se strachem o ztrátu vlastního života rozpíná ruce směrem k horizontu a modlí se. Pod rozpínajícím se nebem, na pokraji svého života, hledí do věčnosti. Druhým obrazem, u kterého se James zastaví, je malba Umělcova noha (1876) od Adolpha von Menzela. Zatímco první obraz byl pohledem na člověka z dálky, v rámě tohoto plátna dominuje detailní pohled na bosou nohu. Je to pohled z blízka na nohu trpícího člověka. James ve vězeňské cele pociťuje chlad země. Je skutečným člověkem, to znamená bytostí, která se stejně jako mnich nachází pod rozlehlým nebem, ale zároveň se nohama dotýká země. Jen díky uvědomění si vlastní tělesnosti a fyzické bolesti, může nahlížet na svoji situovanost, a tedy prostorovou i časovou omezenost. Na somálské poušti je James tím, kdo vzchází ze země a hledí smrti vstříc. Víc v recenzi http://filmaspiritualita.cz/recenze/46-recenze-az-na-dno-2017.html (19.08.2018)

Téma je zcela zásadní. Nevyhýbat se informacím o životě obecně a reálném současném světě dnes zvlášť, ponořit se až k podstatě problémů a stát se součástí řešení (submerge into the deep of it and become a part of the solution). Kdyby se film dostal k podstatě věcí aspoň z desetiny tak hluboko, jak zeširoka kolem toho dokáže klouzat po povrchu a žvanit, byl by to nářez. Takhle je to místo ponoru jen utopený čas. *~ (20.12.2019)

Nechala jsem se zlákat zvučnými jmény na postu režiséra a hlavních protagonistů, a nestačím žasnout, jak tento celkem pádný předpoklad kvalitní podívané téměř vůbec nezafungoval. Romantická linka mezi Alicií Vikander a Jamesem McAvoyem sice docela upoutá, ovšem jen ve chvílích, kdy jsou spolu. Jakmile se fyzicky rozdělí, jde všechno postupně tak nějak do kopru. Snímkem prostupuje snaha o hlubší sdělení, ale obrazně řečeno, až na dno se nedostane. Ba co víc, ani se mu nepřiblíží. Nakonec tedy zbývá jediné - obdivovat krásné lokality, v nichž se natáčelo. (45%) (18.11.2020)

Wim Wenders má svoje najlepšie roky dávno za sebou, čo si uvedomuje asi aj on sám. Vzhľadom na slabšie kritiky som očakával, že Až na dno odpíšem po prvej polhodine aj ja, ale nestalo sa. Bez problémov som sa "ponoril" do príbehu, či už spoločného, alebo rozprávaného paralelne, kedy sú dvaja milenci od seba oddelení a v nebezpečí. Symbolika vody asi nefunguje tak, akoby si Wenders a oná nespokojná kritika želali, ale osobne mi prišla minimálne zaujímavá a originálne pojatá. Jamesovi a Alicii to spolu slušalo, bezpečne ma pohltila atmosféra mora, so záverom som mal ale menší problém, i keď som ho bol schopný akceptovať. (09.07.2020)

Takhle vypadá absolutní tvůrčí bezradnost. Rádoby hluboké melodrama špióna s profesorkou bio-matematiky má grády leda tak když kameraman najíždí panorámata břehů Velké Británie. McAvoy čím starší tím nudnější a překvapivě ani Vikander nevypadá extrémně zůčastněně. Tam bych ovšem viděl vadu spíš v tom jak jsou postavy napsané. Celou dobu se nám tvůrci mermo-mocí snaží do hlavy napasovat osudový příběh dvou odlišných lidí, kteří spolu prožijí intenzivní romantiku na čarokrásném místě (což je ok) a dost nešikovně následně máme možnost vidět fázi odloučení. Tedy cca polovinu filmu, kde se divák u postavy McAvoye vlastně vůbec nedozví co, kde, jak, proč a postava Vikander se chvíli chová jak nasraná puberťačka a za dvě minuty roztomile dumá nad stvořením světa. Vyměnit režiséra, netlačit tolik na pilu a méně sofistikovaně žvanit, bylo by to tak o dvě třídy lepší, protože herecký potenciál to celkem má a vizuálně je to důstojně provedené. (16.04.2018)