I dva jsou rodina

-2* Téměř s jistotou můžu dopředu určit o filmu s vysokou návštěvností a vysokým hodnocením, který je však u mých spřízněných duší hvězdičkově nevyrovnaný, že půjde o zklamání a tady se to opravdu potrvdilo. Jedná se o podivně vyumělkovaný a nepřirozeně fungující film, který má na konci smysluplné dojemné poselství, ale kvůli tomu se nemusím koukat skoro dvě hodiny předtím na tu šarádu. Podle mě je hlavní chyba je ve scénáři a pak ve hlavním hrdinovi Omarovi Sy, kterému srdceryvné a rodičovské scény nedokážu uvěřit. Možná i ty dvě hvězdičky jsou moc, ale snad stačí na odrazení podobně smýšlejících diváků jako já a samozřejmě snad dostanu rozum i já ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.03.2020)

Omar Sy se snaží seč může, ale po zdařilém úvodu začíná jeho cesta propadat čím dál tím větším klišé až skončí naprosto záchodovým závěrem plným lacinného patosu. Laťka nasazená poměrně vysoko však dokáže udržet vcelku osvěžující divácký zážitek a pokud se smíříte s tím, že tohle je spíše červená knihovna než další Nedotknutelní, přežijete film bez úhony... 5/10 (08.05.2017)

"Můj otec mne naučil čelit strachu, má dcera životu...". Po smíchu vždy přijde pláč a po životě smrt. Tak jsou naše osudy předurčeny. Většina z nás má nepřeberné množství možností, jak nakládat s milostivě poskytnutým časem, málokdo si ovšem přizná i své povinnosti, třeba zpestřit tento neveselý svět alespoň jednomu bezbrannému človíčkovi. Demain tout commence částečně definuje slovo rodina, navrhuje alternativy, chvílemi staví diváka do role soudce. Nabízí nám také, sice několikrát pojištěné, nicméně skutečně nefalšované silné emoce, po stránce humorné i dramatické. V hodnocení tohoto filmu, nepochybně pro širší publikum, mne utvrdila hlavně precizní režie a skvělé herectví hlavních protagonistů, které vrcholí v poslední půl hodině, jež si dovolím označit za fantastickou. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (01.03.2017)

Je málo filmů, za které jsem opravdu rád, že existují. Toto je jeden z nich. Není to kýč, ač se to může mnohým zdát. Je to silně emotivní příběh, nepřehnaný, plný života. Emotivnější pro ty kteří mají děti a ještě více pro ty, kteří mají děti v rozdělených rodinách. A jak řekl dokonalý představitel Samuela Omar Sy, nejsou dokonalí otcové a dokonalé matky. Jde pouze o improvizaci, jak nejlépe to my rodiče umíme. A to je fakt. Užívejte každé chvíle života a nepromarněte ani vteřinu. To je cítit i z tohoto filmu a ke konci se také dozvíme proč ten všechen mylný kýč. (14.02.2017)

Nic proti sladkobolným dojímavým filmům, ale I dva jsou rodina jsou manipulativním a povrchním kalkulem, který je už v základech nepříjemně rozervaný mezi snahou o vážnou vztahově-rodičovskou sondu ve stylu současných evropských dramat a nevhodně zvoleným přelivem hollywoodské komediální stylizace, přičemž oba tyto protikladné přístupy se navzájem vyrušují. Výsledek je, jako by tvůrci chtěli natočit novou verzi Kramerová vs. Kramer, ale aby to na diváky působilo spíš jako Velký táta se Sandlerem, což spolehlivě ubíjí jakýkoli dojem realističnosti. První čtvrthodina je ještě v podstatě super, zbytek je však uměle působící křeč, která je na komedii příliš trpká a na drama příliš plochá, průhledná a nevěrohodná. (02.11.2017)