Noc v opeře

"Nebylo by lepší vměstnat kajutu do kufru?" V polovině filmu jsem byl tak dobře naladěn, že jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, jelikož to dobré, co bylo na Kachní polévce, se přeneslo i do úvodu. Nicméně okolo čtyřicáté minuty přichází úmorná čtvrthodinová hudební vložka, která později předává štafetu slabší druhé polovině filmu, kde se paradoxně nachází nejlepší scénka z celých 87 minut - stěhování postelí a jiného nábytku, kterou si osobně zapisuji na již tak početný seznam nezapomenutelných momentů v historii komiky. V tomto časovém období ale se také vrací mnou nepříliš oblíbené němé hříčky v podání Harpo Marxe, který mi ani zde nepřišel dvakrát zábavný, je mi líto. Ještě bych se vrátil ke zdejší hudbě - je sice zajímavé vidět, kde se patrně inspirovali tvůrci Simpsonových se svými občasnými písněmi, jenomže zatímco v tomto pokročilém stádiu vývoje moderního amerického humoru mají vsuvky nějaký smysl, zde by šly v pohodě vystřihnout, aniž by celek nějak utrpěl. Přesto jsou zde aspoň nějaká pozitiva, která drží příběh nad vodou prakticky až do konce - dle mého názoru se zlepšil Chico Marx, který je staršímu bratrovi vyrovnaným partnerem. Co se samotného Groucha týče, čím dál více je mi sympatická jeho ukecanost a je tak jedním z mála komiků, na kterého sedí sportovní metafora "he shoots, he scores". Myslím, že sami uznáte, že zde vypsané dvě hlášky od něj nestačí. Bohužel, abych jeho um mohl někdy plnohodnotně ocenit, potřeboval bych vidět nějaké jeho sólo, jelikož ho sourozenci s rytmikálními pasážemi poměrně brzdí. Verdikt tedy opět podobný - oceňuji průkopnické hledisko, které ale nezakryje hluchá místa. Přesto Kobylkářům, respektive Kokosovým ořechům šanci dám. "Apartmán 58, prosím pomalejší rychlostí než třicítkou." (09.06.2010)

‎"nemůžu to přečíst, je to moc blízko...možná kdybych měl delší ruce...asi nemáte někde po kapsách paviána co ?"........................občas se to trošku míjí, sem tam něco zestárlo, ale řada věcí dodnes funguje...místy ten humor působí hodně moderně...je to dost skečovité, ale na druhou stranu ty samostatné skeče jsou stokrát zábavnější než celá ta nablblá sentimentální historka o lásce a operním snění...co mě na tom iritovalo, byly samoúčelné a dlouhé hudební výstupy...řada z nich si vyloženě koledovala o nějaký zlom nebo absurdní vyústění...nejlepší je to v závěru, kde už je divák naladěný na ulítlou notu a navíc to drží pohromadě dík jednotě místa a času...trošku mi to připomnělo finále třetí Bláznivé střely :)...koneckonců on ten humor má sem tam obdobnou bázi...dialogové nonsensové parodie a kumulativní nadsázka ( nabírání jídla na lodi, patálie v přeplněné minikajutě)... (06.12.2011)

Noc v opeře není zábavou mi nejbližší. Bratři Marxové jsou typickými představiteli příliš neurvalých amerických klaunů, a ty já nerad. Na druhou stranu představovala Noc v opeře zlom v jejich filmových výstupech, kdy se stali o mnoho méně hrubými než v jejich předchozích filmech pro Paramount (Noc v opeře byl jejich prvním pro MGM). A příčinou byl i zkušený režisér Sam Wood, známý svou snahou o dokonalé scény, čímž otupil nevypočitatelnou zuřivost bratrů. Přesto mnohé, co tady ostatní vnímají za nejzábavnější, u mě nemá stejný účinek. Pro můj vkus situace častokrát nejsou ukončeny zavčas a jsou protahovány do úmoru, byť jsem se na začátku těch vtipů též spontánně zasmál, tak na jejich konci jsem trpěl. Za nejzábavnější považuji komická hudební čísla, svižnou akrobacii a složitou choreografii masy. Slovní hříčky se pohybují na hraně jadrně nihilistického nadhledu a trapnosti vůle z neúměrného setrvávání ve smyčkách. Hvězdami klaunského pobavení na americký způsob jsou: nevyzpytatelný, hrubiánský a dobrácký zaměstnanec newyorské opery v nestálé a v nejisté pozici Otis B. Driftwood (vůdce Groucho Marx), samozvaný manažer dosud neznámého italského operního pěvce Fiorello (příjemný Chico Marx) a nespolehlivý garderobiér arogantní italské operní hvězdy Tomasso (potměšilejší Harpo Marx). Z dalších rolí: mladá, nadějná a romanticky věrná operní pěvkyně Rosa Castaldi (Kitty Carlisle), její miláček, dosud neobjevený pěvecký talent, schovaný v operním sboru, Riccardo Barone (tenorista Allan Jones), nafoukaná operní hvězda z Itálie Rudolfo Lassparri (Walter Woolf King), ze sabotážních kousků vypečené trojice nervózní šéf newyorské opery Herman Gottlieb (Sig Ruman), bohatá dědička a proto mecenáška newyorské operní scény Claypool (Margaret Dumont), nebo neústupně nedůvtipný newyorský policejní seržant Henderson (Robert Emmett O'Connor). Noc v opeře je slavnou zábavou filmové historie, která mě sice neohromí, ale ani neurazí. Nakonec jde o charakteristickou klaunskou zábavu na americký způsob (a neurvalost je tady ještě uměřená). (01.10.2021)

Není to úplně čistým pět hvězd. Trochu víc mi tam vadily hudební čísla. Tím teď nemám na mysli operní vsuvky - ty sice mohly být kratší, ale vzhledem k názvu jsou pochopitelné, ale např. stráááášně dlouhé loučení v přístavu nebo ještě delší hudební intermezzo na lodi. To byla dost velká brzda. Jinak humor jako obvykle vynikající. Táhne to hlavně Groucho svými geniálními hláškami. Chico a Harpo mu zdařile sekundují, ale Groucho je prostě Groucho. (01.01.2010)

Můj první film s bratry Marxovými a musím se přiznat, že mi chvíli trvalo přivyknout jejich stylu. Konečný rezultát: Pokud akceptujete, že se nedíváte na "film" nýbrž na grotesku, že se děj velmi přímočaře posouvá z bodu A do bodu B, okořeněn různými scénkami a v mnoha místech absolutně uletěným a stejně přímočarým humorem, není možné dát nic jiného, než plné hodnocení. ■ Z bratrů je mi nejsympatičtější Groucho - za nejkreativnější humor (aktuálně mě nenapadá jiný herec, který by ze sebe v jednom filmu vychrlil tolik jedinečné slovní komiky) a úsměvné "pomrkávání" do kamery. Harpa nemusím - na druhou stranu jeho postavu akceptuji, protože bez ní by celý film neměl takové kouzlo. ■ P.S. Píseň Dream of You, kterou hraje Chico na lodi na klavír, se objeví i ve filmu Zpívání v dešti. (19.02.2011)