A Night at the Opera
A Night at the Opera
Režie:
Sam WoodKamera:
Merritt B. GerstadHudba:
Herbert StothartHrají:
Groucho Marx, Chico Marx, Harpo Marx, Kitty Carlisle, Allan Jones, Walter Woolf King, Sig Ruman, Margaret Dumont, Jonathan Hale, Rolfe Sedan, Billy Gilbert (více)Obsahy(1)
Bratři Marxové trhají Verdiho na cucky. Noc v opeře je dodnes považován za vrcholné dílo jejich tvorby (v roce 1993 byl zařazen do amerického Národního filmového registru). Bratři Marxové v něm devastují svět opery, obzvláště pak představení Verdiho Trubadúra. Scénář napsali zkušení autoři George S. Kaufman a Morrie Ryskind, kteří s Marxovými spolupracovali už dřív. Jeho části byly otestovány před živým publikem a dále vypilovány. Režie se ujal zkušený řemeslník Sam Wood (1883–1949), který je dnes víc připomínán pro své zuřivě antikomunistické postoje, než kvůli své tvorbě, ačkoliv má na svém kontě řadu nadprůměrných děl, z nichž (kromě dvou veseloher bratří Marxů) stojí za to připomenout např. filmovou verzi románu Jamese Hiltona Sbohem, pane profesore (1939), pozoruhodný přepis divadelní hry Thorntona Wildera Naše městečko (1940) či adaptaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana (1943). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (66)
Panejo. To bylo jediné, co jsem ze sebe kromě salv smíchu dostala po skončení promítání. Takových filmů by mělo být více. Kam se na to hrabou dnešní komedie. Trio Marxů byly prostě hvězdy a dobrovolně se zde přiznávám, že až do té doby, než jsem si zašla na promítání tohoto filmu, jsem o nich slyšela možná tak jednou v hodinách češtiny kdysi na gymplu. Což jak jsem zjistila byla nehorázná chyba. Takový humor jako mělo tohle bratrské trio se už jen tak nevidí. Celý sál Mozartea v muzeu se pomalu válel na zemi. Popravdě ještě teď asi dva týdny po promítání jsem stále tak ohromená řadou hlášek Groucho Marxe, že nedokážu dát do kupy smysluplný komentář. Nejlepší scéna? Zaručeně ta v maličké kajutě a hned v těsném zavěsu ta v opeře. ()
Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům. ()
Moji první Marxové. Příběh plný skečů, které někdy byly moc vtipné, jindy slabší. Někde vdáli na pozadí se odehrával romantický příbeh, o který moc nešlo. Zbytek, včetně operních zpěvů byly zbytečnosti navíc. Závěr byla fraška. Tahounem filmu, který stojí 99 % humoru je Groucho Marx, skvělý komik. Na jeho gagy a vtipy bych se rád ještě podíval, jinak není o co stát. # příběh 5 | hudba 6 | humor 4 | akce 1 | napětí 0 | pustil bych si znovu 5 ()
Noc v opeře je jedním z nejsyntetičtějších děl bratří Marxových. Neomezuje se na jediné prostředí, jehož životní styl a stereotypy s ním spojované perzifluje, ale gejzírem gagů a vtípků zasahuje celý soudobý svět. Důslednost, s jakou tito sourozenci rozkládají zdivadelněnou moderní společnost, sociální necitlivost i vyprázdněnou řeč, je obdivuhodná právě tak jako všechna jejich hudební čísla včetně souboje v orchestřišti, který bezděčně předznamenává nástup nové hudby. ()
Není to úplně čistým pět hvězd. Trochu víc mi tam vadily hudební čísla. Tím teď nemám na mysli operní vsuvky - ty sice mohly být kratší, ale vzhledem k názvu jsou pochopitelné, ale např. stráááášně dlouhé loučení v přístavu nebo ještě delší hudební intermezzo na lodi. To byla dost velká brzda. Jinak humor jako obvykle vynikající. Táhne to hlavně Groucho svými geniálními hláškami. Chico a Harpo mu zdařile sekundují, ale Groucho je prostě Groucho. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (4)
- V roce 1975 použila skupina Queen pro své čtvrté studiové album název filmu "A Night at the Opera". Skupina se tak rozhodla, když si po celodenním natáčení alba film promítla pro odlehčení nálady. Stejnou strategii použili Queen i o rok později, kdy vydali desku s názvem "A Day at the Races". (MarekT)
Reklama