Zvuk metalu

Sound of Metal je poměrně jedinečným zážitkem. Přesto, že se jedno o čistou festivalovku a stopáž čítá něco přes dvě hodiny, tak film utíká hodně svižně, dění je velmi vtahující a hlavní hrdina Vám tak není lhostejný. Co pomáhá je audiovizuální stránka, kdy sluchové vjemy vnímáte stejně jako hlavní hrdina. Bubeník v metalové kapele, který právě ztrácí sluch. Určité části filmu jsou tak až takřka fyzicky nepříjmené. Nelze opomenout ani Rize Ahmeda v hlavní roli. Opravdu skvělý výkon. (05.05.2021)

Těžkost zvykání si na hluchotu (nejen) během odvykačky v komuně. O co komornější, o to naturalističtější indie festivalovka. Především díky strhujícímu (a jakkoli by to k tomu svádělo, tak ani na moment přehrávajícímu) Ahmedovi a práci se vším tím "hlučným tichem"; tedy odhlučněním, hučením, pískáním v uších, šramotu implantátu a v kontrastu zesílenými zvuky každodennosti, které bereme za samozřejmé. Vyžívá se to v táhlých mlčenlivých záběrech na detail tváře zatímco vám v uších hučí iritující pískot. Ano, je to díky tomu pomalé a svébytné, ale s ohledem na médium až nebývale imerzní; vyplatí se to sledovat se sluchátky. Snad jen to nemuselo být až tak chladné, odosobněné a předvídatelné; přesně víte kudy se to bude ubírat a jakou scénou to skončí. Celkově se stěží lze ubránit pocitu, že jde přesně o ten typ snímku, kdy vám při zmínění jeho názvu jako první asociace naskočí "dvojhodinové galapředstavení Rize Ahmeda" spíše než co jiného. (20.12.2020)

Moje předsevzetí dohnat veškeré nominované před nedělním oscarovým ceremoniálem opět narazilo, ani Sound of Metal nebude v mých očích horkým favoritem na nejprestižnější cenu roku. Už u Smrti čeká všude jsem se kdysi divil, že vyhrála Cenu Akademie za rok 2010, přestože vznikla již v roce 2008 a hle, je tu po letech další doposud nevydaný kousek, který si loni počkal, aby měl letos slabší konkurenci. Do té ale spíše zapadá, než aby se nad ni povyšoval, takže já osobně doufám, že veškeré sošky budou směřovat jinam než ke Zvuku kovu. (20.04.2021)

Už keď film o hluchom bubeníkovi nedostane sošku za zvuk ( myslim, že tento rok je strih zvuku a mix zvuku spojený v jednej kategórií ) tak potom ja nevjem uš. A to bolo aj jediný dôvod, prečo som to dopozeral. Bavilo ma sledovať, ako sa zvukári s tým hrajú. Inak ťažká žánrová dráma o všetkom možnom, od náhlej straty sluchu, cez náročné začiatky, neustály boj so sebou samým až po zmierenie a uvedomenie si problému. Zbytočne dlhé, moslimský Deák ma nebavil, ten druhý sa tiež veľmi nenadrel ( aj keď spomeňme si na Most špiónov ) a už len tým úvodom to vo mne spravilo nie príliš priateľsky feeling. Objektívne slabučké dva, ale jednu samostatnú si zaslúži zvuk. 3 z 5 (03.04.2021)

„Zvuk kovu,” sa bezprostredne týka, extra ambiciózneho bubeníka heavymetalovej kapely Blackgammon, ktorý tak extrémne bušil do bicích nástrojov, až tým pádom kompletne stratil sluch, s čím sa ale následne nedokázal vôbec zmieriť ! Totižto, Ruben Stone, sa tak dlho vystavoval prostrediu s nadmerným výskytom hluku, až mu skrátka »praskli« obidva ušné bubienky, čo malo potom za následok najmä aj to, že musel náhle ukončiť turné spolu so svojou speváčkou, zároveň i priateľkou Lou, s ktorou si celkom dobre nažívali v karavane, kde im asi očividne ku šťastiu nič nechýbalo... ? Momentálne je asi najviac najvhodnejšou voľbou pobrať sa do centra pre nepočujúcich, kde tomu šéfuje taký charizmatický chlapík, bývalý alkoholik a veterán z Vietnamu, Joe, ktorý Rubenovi s ochotou poskytne prístrešok, kde bude môcť zložiť hlavu, k tomu sa naučiť aj «posunkovú reč» kvôli neverbálnej komunikácii, a trebárs i neskôr učiť takto handicapované deti, alebo ešte i pomýšľať nad prípadnou operáciou, ktorá sa síce nezaraďuje k tým úplne najlacnejším, no črtá sa akási určitá nádej, že tieto implantáty, by mu predsa mohli navrátiť jeden z piatich zmyslov, tak potrebných pre vari každého človeka ? Ak by ste si mali vybrať: „Boli by ste radšej nevidiacim, či skôr nepočujúcim” ? Ruben má našťastie kvalitný zrak, no zrejme ho bolí u srdca, ako musí postupne rozpredávať všetky svoje hnuteľné majetky, aby si našetril na tento »zákrok« , kedy mu možno aj na výlet do Paríža ostane, kam sa medzitým premiestnila jeho pôvabná priateľka, o ktorej sme to ani netušili, že jej otec je Parížan, ako vyšitý ! U galského kohúta sa v podstate o všetkom napokon rozhodlo, teda o Rubenovom, ďalšom smerovaní, keď absolútne posledný záber na protagonistu, bol viac, než výstižný, t. j. vysvetľujúci. / Na snímku ma fascinovalo predovšetkým to, aký je objektívny svet nepočujúcich, s čím mi veľmi dobre vypomáhali rôzne, »zvukové efekty« , čiže odporúčam sledovanie filmu JEDINE prostredníctvom dobre ozvučených slúchadiel, kedy sa lepšie vžijete do pocitov týchto ľudí. Vskutku, majster zvuku s asistentom zvuku - mikrofonistom, odviedli poriadny kus roboty, no ale aj herec v hlavnej úlohe, Riz Ahmed, o ktorom by ste to asi vonkoncom nepovedali, že je schopný takto (ne)uveriteľne stvárniť túto postavu ! Klobúk dole. (03.01.2021)