Tančírna na hlavní třídě ’56

Je to vlastně červená knihovna. Příběh o třech sestrách Schöllackových, které v rozhodujících momentech svého života vždy volí špatné řešení. Přesto nepochybuji, že po létech trápení nakonec všechny tři najdou své štěstí... Dobře se na to kouká, na nic převratného si to nehraje, takže jsem docela spokojená a můžu dál relaxovat u pokračování. (10.05.2020)

Hezky rozehraná šachová partie. Myslela jsem si, že budeme klouzat jen tak po povrchu. Povrch to má totiž fajnově zabalený. Ale to byl omyl. Ono to povrchně jenom vypadá. Seriál klame tělem. Žádná z postav není plochá. Německo se po valce pěkně zvedlo. Taneční kreace se mi moc líbily. To, co předváděla Monika a Freddy bylo úžasné. (19.09.2019)

Moc pěkně udělané, všechny tři série. Hezky se na to dívá, skvělá hudba, propracované kostýmy a scéna, až na to, že je to strašný mejdlo. Pozadí příběhu je zajímavý, ale postavy jednají  podle vzorce - román pro ženy 55+, nelogické jednání postav vedoucí k dalším a dalším umělým dramatům. To bolí a vy máte chuť se utopit ve Wannsee. (20.09.2021)

Německý výpravný retro seriál o třech dcerách a jejich matce, která vede v Berlíně taneční školu. Velká část prvního dílu je sice celkem jalová, ale pak mne pohltil skvěle vyvážený mix kvalitní vztahovky s dobře vykreslenými postavami a sociálního filmu, kde je krásně ukázaný rozpad konzervativního světa, který po druhé světové válce dorazil rocknroll a začínající změna postavení žen ve společnosti. Není to akční ani krimi, ale já jako někdo, kdo má rád dobové filmy, které člověka o dané době nějak i poučí jsem byl spokojen. Trochu bych to přirovnal k trojdílnému Tannbachu, který je trochu výš. Jako bonus kvůli kterému si tenhle seriál zapamatuji trochu víc, že poprvé vidím, že Němci se sebemrskačsky nestydí za éru nacismu, ale že to vlastně berou jako něco samozřejmého a jsou na to svým způsobem hrdí a racionálně si to omlouvají a že v nich ten antisemitismus deset let po válce nevymizel. PS: Opět opakovaně má oblíbená disciplína filmová nahota - odvážné, přirozené a s českou filmovou tvorbou absolutně neporovnatelné, my tady se zasekli v éře bakalářů (29.09.2019)

3/3 Natolik autentické v té schizofrenní době, že by se v tom pokrytectví a maloměšťáctví dalo koupat. Takový projekt by si zasloužil větší pozornost. Ale ještě lepší zážitek je po rozklíčování fikce od inspirace realitou. Například herečka Sonja Lundi je samozřejmě fiktivní, zatímco citovaní Liselotte Pulver a Paul Hubschmid jsou zcela jistě skuteční. Finále je velkolepé nad všechny pochybnosti. (20.09.2020)