Princ Mamánek

Tak ja mám jasno! Toto je najzaujímavejšia domáca filmová rozprávka za veľa rokov! Neuveriteľný Budařov kúsok, husársky už len tým, ako odvážne klame telom jeho názov, plagát aj trailery, ktoré sľubujú akoby niečo vtipné, milé, groteskné či fraškovité... ale dostane rozprávku, aká tu naozaj dlho nebola. Keby sa to volalo aspoň PRINC MAMÁNEK A SMRŤ, tak nepoviem, bolo by tu aspoň akési varovanie či lákadlo, pretože ako pre deti to rozhodne nie je! Čo to ale je, je veľká pecka, také bum po kotrbe konzervatívnym divákom aj tým, čo furt frflú na to, že na rozprávkovom poli nevzniká nič originálne. Premyslenosť Budařovej vízie je fascinujúca a na to, že doteraz nestál za kamerou, je jeho režisérsky rukopis neuveriteľne presný a výrazný, nielen v zvládaní tempa a miery, ale hlavne v majstrovstve, s akým dokáže preskakovať medzi humorom a hororom. Prekvapivo pestrá paleta ich foriem a vyváženosť, s akou sa striedajú, je taká, že aj taký Bebjak pri ňom vyzerá ako nejaký študentík, čo raz lepšie, raz horšie niečo odkuká. Osobne ma samozrejme dostáva hlavne ten psychedelický rozmer, ktorý proste ku klasickým rozprávkam patrí (pri starom strome mi prvýkrát spadla sánka), ale aj hĺbka príbehu a významová previazanosť tematických komponentov a symbolických rovín je že na pána! Finále u pani Smrť je už potom úplne iná filmárska dimenzia, kde som tú sánku už radšej ani nezdvíhal...  PS. Ondra Vetchý ma takto nebavil už asi... - no možno ešte nikdy! (06.01.2024)

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. (02.11.2022)

Tema dospivani a vyporadani se s vlastnim strachem. Najdete tu dobrodruzstvi, pouceni, strach a romantiku. Pribeh se bude jiste libit dospelym i detem. Neni to ale klasicka pohadka, jakou by v kine cekala rodina s detmi. Budar hraje zhyckaneho kralovskeho synka, kteremu se nechce z tomu. A zaroven se sam reziruje. (19.04.2023)

3* námět Mamánka mě docela zaujal a tak není divu, že jsem si ho pustil hned jak jsem se k němu dostal, Zdejší hodnocení sice k němu moc neláká a asi ani já mu moc nepomůžu, ale v každém případě jde o zajímavý počin, který není pro každého. Možná "takový malý nepodstatný" problém podle mě je, že není moc pro děti, což se u pohádky předpokládá. Právě s jeho příběhem mám největší problém, protože se tváří rozporuplně - na jednu stranu se chce zalíbit dětem různě pitvořícími a bláznivými postavami (jako to má v oblibě Troška - já teda ne) a na druhou je ústředním tématem Smrt, protože jen ta pomůže změnit rozmazlence v muže. Vizuální stránku pochválit můžu, herci své role v rámci scénáře zvládly taky dobře a snad jen kombinace hudebních žánrů mi tam občas přišla jako pěst na oko, což každý má jinak. V každém případě je autorské dílo Budaře originální počin, který ocení zvláště kritici a novátoři. A já zůstanu u své oblíbené průměrné známky a nevidím moc důvod k repríze. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (20.03.2023)

Pokud tedy Janu Budařovi nemohu něco upřít, pak je to originalita a fakt, že šlo o opravdu zvláštní počin. Byla to tak divná záležitost, že když jsem v jejím průběhu přemýšlel o hodnocení, pohyboval jsem se na škále odpad- tři pěticípé. Nakonec jsem přiklepl dva kousky, protože si nedokážu představit dítě, které by se u této "pohádky" bavilo tak dobře, že by ji zvládlo až do konce. Třetí hvězdičku jsem nemohl přihodit ani pro dvě šišlavé čarodějnice (které měly ale skvělý příběh), jelikož mi evokovaly tvorbu Mistra Trošky, kterou bytostně nesnáším. Nebýt toho pitvoření, bylo by mé hodnocení vyšší, protože mě tento bizárek prakticky proti mé vůli jaksi zaujal a na ten nápad se Smrtí jsem všem třem tvůrcům (režisérovi, scénáristovi i představiteli titulní postavy) dokonale zabral. Jen autor hudby mě nepřesvědčil, ale i tak to všechno dopadlo mnohem lépe, než jsem původně očekával. Potěšil mě viselec Vladimíra Javorského i andrtejkr Bolka Polívky, jen Janu Nagyovou bych si pamatoval radši jako Arabelu. / Poučení: Než učiníš nějaké nezvratné rozhodnutí, dobře si to promysli, abys neskončil ve skříni. (20.04.2023)