Cokoliv

Woody Allen musel během psaní tohohle filmu chodit krok za mnou a šmírovat... Jak jinak by bylo možné, že spousta vět a situací je naprosto totožná s mými zážitky (především scény Biggs/Ricci)?????? Objektivně je to jeden ze slabších Woodyho filmů, ale za ten nepříjemný pocit deja vu ty čtyři dám... (26.08.2008)

Cokoliv je jednoznačnou (auto)citací Allenova nejslavnějšího filmu Annie Hall. S odstupem dvaceti šesti let nám maestro překládá prakticky totožný příběh: hlavní hrdina, který se protlouká jako komik, vypráví v nekontinuální chronologii příběh krachu vztahu s osudovou dívkou. Tato dívka je nápadně podobná Annie Hall – hysterická, komplikovaná a „prdlá“. Woody Allen sám vystupuje ve filmu v roli hrdinova mentora, který se ho svými radami snaží navést na správnou cestu. Sebereflexivní téma se v Allenových filmech začíná v poslední době pravidelně objevovat (viz. Hollywood Ending) a i v Cokoliv je velmi důležitým prvkem. Allenova postava za 26 let od Annie Hall neprošla žádným vývojem. Neurotismus, (pseudo)intelektuálství, nešikovnost, analýzy sexu, paranoidní vztah k antisemitismu, vazba na New York to vše jsou neměnné stavební kameny Allenovského hrdiny. Jednolitý hrdina všech jeho filmů vzdoruje plynoucímu času, nové a mladé postavy se dostávají do identických situací jako před lety on. Život se točí v kruzích v zajetí manhattanského statu quo (20.02.2006)

„Mám spát s jinými.“ - „Tak spi! Milion žen se na tebe s chutí vrhne. Nebo aspoň jedna…když ji opiješ.“ Dle zdejšího hodnocení jsem se raději připravil na zklamání. To se ovšem nekonalo! Jistě, v porovnání s jinými Allenovými snímky Cokoliv neoslní, to ale vůbec neznamená, že by nešlo o zábavnou podívanou plnou Woodyho typických ingrediencí. Hudba, dialogy, hlášky a neustálé židovsko-nacistické narážky („Co člověk neví...to ho zabije. Neublíží, rovnou zabije. Jako když tě pošlou do sprch, ale nejsou to sprchy.“), tvůrcovy oblíbené promluvy k divákům, pohodová atmosféra, mnoho šílených postaviček (nejvíce mě rozesmával nemluvný cvokař, taktní agent a moudra trousící učitel), spousta vtipných situací a výmluv („Nevěřím ti! Na zádech jsi pokousaný. Neupadl jsi na hřeben!“) a na závěr hořkosladký konec s taxikářem (po kterém vám ovšem zůstane úsměv na rtech). Celkově mi to vychází na solidní 4*. „Mám v lednici mušle z minulé neděle. Dáte si?“ - „Nekonzumuji dvouchlopňové tvory mrtvé přes dvaasedmdesát hodin.“ (30.03.2017)

Celý film je vystavěn na dialogu dvou Allenů - Allena staršího, který se snaží zužitkovat většinu bonmotů a mouder, která za život vymyslel a Allena mladšího, hraného Biggsem. Neurotický a vyšinutý mentor a neurotický učeň. Mezi tím poměrně plytká milostná zápletka, cynismus, pesimismus, antisemitismus, psychoanalýza, neurózy, komika a otázky tvorby, to už je pomalu Allenova ochranná známka, ovšem tyto motivy známe z jeho dřívějších filmů mnohem lépe zpracované. Občas mi přijde, že Woody se honí za svým vlastním ocasem. (20.04.2007)

Výborná a hlavně netypická allenovka překračující klasickou délku jeho filmů. K tomu mě ještě dvakrát tak překvapilo to, že se na to nechalo koukat od začátku do konce, protože jeho průměrná délka filmů 80 minut mi bohatě stačí. Krom toho, že ve filmu hraje klasicky excelentně Woody Allen, zajímavě se rozehrává Jason Biggs, který dokazuje, že má navíc než na teenagerské komedie a vyděl jsem v něm trochu mladého Allena, i když to hlavně díky dialogům, které sestavil mistrně a právě proto film tolik drží. I když je Cokoliv trochu jiný film než bych od Allena čekal, bavil jsem se u něj na úkor zdejšímu hodnocení i tak skvěle. --- Snědla si celý dort? - Pak jsem dojedla špagety, humra a to kuře v pekáči - Nábytek ši ušetřila? (29.05.2007)