Opilí láskou

Podivný film a nejzvrhlejší romantická záležitost, kterou jsem kdy viděl. On je šílenec, ona není nijak zvlášť hezká. Když se Adam Sandler v roli Barryho dostává do fáze zuřivosti, opravdu mu to lze věřit. Krásně zahrané jsou i miniroličky lidí, kteří se objevili v Andersonových dřívějších filmech. Režisér využívá zajímavou kameru a světla, čímž podkresluje Barryho vskutku bláznivou povahu. Škoda, že film končí dřív, než se pořádně rozjede. Stupňující se napětí je u konce náhle až téměř násilně utnuto a než se nadechnete, jsou tu závěrečné titulky. Škoda. (01.04.2003)

Velmi příjemné překvapení čím dál tím lepšího Paula Thomase Andersona. Nečekala bych, že se v podobném typu filmu objeví Adam Sandler, a co víc, že svoji roli tak perfektně zvládne. Celý film je úžasnou směsicí absurdity, laskavého humoru, dramatična i romantična. Jen těžko se dá popsat; na začátku moc nechápete, na co to vlastně koukáte, ale s každou další minutou si vás film získává víc a víc na svou stranu, až mu zcela podlehnete. Shrnuto podtrženo : vynikající film, který se dá sledovat s drahou polovičkou i single a vždycky po něm zbude hodně příjemný pocit. (08.06.2005)

Miluju filmy P.T.Andersona a jeho samého považuji za génia, ale tohle je krok zpět. Sice režijně brilantní, žánrově nazařaditelný úlet, ale dějově naprosto o ničem, bez nějakých emocí, či hlubšího sdělení .Je zde několik slibně načatých motivů, kdy jsem si pomyslel "To by mohlo být zajímavé", ale než je stihne Anderson nějak rozvést, náhle je utne, nedořekne a na jazyku filmového gurmána zůstane podivná pachuť. Netvrdím, že to takhle musí fungovat u ostatních diváků, ale u mně ano a se začátkem závěrečných titulků jsem si uvědomil, že mi ten film vlastně vůbec nic nedal, ačkoliv podobné filmové úlety miluju. PS: Nečekal jsem to, ale Sandler byl vynikající a jeho neodolatelné milostné vyznání na Havaji mě hlasitě rozesmálo. (07.02.2006)

Postmoderně příznačně žánrově těžko zařaditelný film, v němž nadmíru osobitý režisér Paul Thomas Anderson umně a podivuhodně namixoval stylový filmový koktejl z romantické komedie, psychologického dramatu, kriminálního thrilleru a snímku o psychicky narušeném jedinci s obtížně zvladatelnými návaly agresivity a vzteku, který má mírné příznaky autismu či podobné psychické nemoci. Co Andersona dělá Andersonem (zasvěcení vědí, že podobně ,,divné" filmy točí i další Anderson - Wes, jehož snímky také ocení spíše divák artových či experimentálních filmů) - velmi originální práce s filmovou hudbou a střihem, která má navodit pocit psychického rozpoložení duševně narušeného člověka - tedy hlavního hrdiny (zvláště silná je až stresující scéna v první třetině snímku, kdy se na Barryho (a tím i diváka) doslova valí neurotizující stimuly z okolí jeho kanceláře - neodbytné telefonáty, cynická a nepříjemná sestra, právě dohazovaná nechtěná známost i karamboly v sousední dílně...). Na tomhle filmu je také nejlépe vidět, jaký kus cesty urazila americká kinematografie od dob tématicky podobného Rain Mana (lineární děj, klasická forma filmového vyprávění...) k Opilí láskou (linearita děje je záměrně několikrát narušena, mnohé v ději zůstává záměrně nevyřčeno, tvůrci experimentují s velmi originálními barevnými předěly atd.). Za zmínku rozhodně též stojí herecký výkon Adama Sandlera, kterému P. T. Anderson dal ve svém úžasném snímku možnost ukázat, že není hercem jedné role a že v sobě ukrývá i nezměrný dramatický talent (který později úspěšně rozvinul třeba ve Volání o pomoc...) Podobné filmy: Dedication, Rain Man (18.10.2008)

"He needs me, he needs me, ....." . Berry potřebuje lásku, moře lásky a šetrné zacházení a obklad na svoji vratkou psychiku. Ten se mu dostane v Leně. "Dívám se na tvůj obličej a chtěl bych ho rozmlátit pořádným kladivem a rozmačkat ho, jak jsi nádherná.....a mám spustu pudinku......". Herectví Adama Sandlera mě zaskočilo už v posledních pár filmech a tady, vedle tradičně skvělé Emily Watson, byl neuvěřitelný. Trpký humor, úchvatný hudební doprovod, barvičky a moc dalších věcí ...... půvabný film. (17.08.2005)