Opilí láskou

Postmoderně příznačně žánrově těžko zařaditelný film, v němž nadmíru osobitý režisér Paul Thomas Anderson umně a podivuhodně namixoval stylový filmový koktejl z romantické komedie, psychologického dramatu, kriminálního thrilleru a snímku o psychicky narušeném jedinci s obtížně zvladatelnými návaly agresivity a vzteku, který má mírné příznaky autismu či podobné psychické nemoci. Co Andersona dělá Andersonem (zasvěcení vědí, že podobně ,,divné" filmy točí i další Anderson - Wes, jehož snímky také ocení spíše divák artových či experimentálních filmů) - velmi originální práce s filmovou hudbou a střihem, která má navodit pocit psychického rozpoložení duševně narušeného člověka - tedy hlavního hrdiny (zvláště silná je až stresující scéna v první třetině snímku, kdy se na Barryho (a tím i diváka) doslova valí neurotizující stimuly z okolí jeho kanceláře - neodbytné telefonáty, cynická a nepříjemná sestra, právě dohazovaná nechtěná známost i karamboly v sousední dílně...). Na tomhle filmu je také nejlépe vidět, jaký kus cesty urazila americká kinematografie od dob tématicky podobného Rain Mana (lineární děj, klasická forma filmového vyprávění...) k Opilí láskou (linearita děje je záměrně několikrát narušena, mnohé v ději zůstává záměrně nevyřčeno, tvůrci experimentují s velmi originálními barevnými předěly atd.). Za zmínku rozhodně též stojí herecký výkon Adama Sandlera, kterému P. T. Anderson dal ve svém úžasném snímku možnost ukázat, že není hercem jedné role a že v sobě ukrývá i nezměrný dramatický talent (který později úspěšně rozvinul třeba ve Volání o pomoc...) Podobné filmy: Dedication, Rain Man (18.10.2008)

Podivný film a nejzvrhlejší romantická záležitost, kterou jsem kdy viděl. On je šílenec, ona není nijak zvlášť hezká. Když se Adam Sandler v roli Barryho dostává do fáze zuřivosti, opravdu mu to lze věřit. Krásně zahrané jsou i miniroličky lidí, kteří se objevili v Andersonových dřívějších filmech. Režisér využívá zajímavou kameru a světla, čímž podkresluje Barryho vskutku bláznivou povahu. Škoda, že film končí dřív, než se pořádně rozjede. Stupňující se napětí je u konce náhle až téměř násilně utnuto a než se nadechnete, jsou tu závěrečné titulky. Škoda. (01.04.2003)

Anderson je jedným z najlepších mladších režisérov dneška a túto skutočnosť potvrdil i svojim tretím celovečerákom. Poriadne divná romantická love story založená na dvoch postavách mu však sedí omnoho menej ako trojhodinové opusy. Sandlera neznášam, pri Punch-Drunk love však musím dať klobúk dole, pretože hrať také dlhé scény bez strihu a fakticky improvizovať cvoka na pohľadanie chce poriadny kus hereckého kumštu. Režijne je to naozaj výborný film s výbornými hercami, od tvorcu Magnolie a Boogie Nights však očakávam omnoho vyššie méty. 7/10 (25.04.2006)

Rozhodně originální film o jednom trochu šíleným introvertovi. Je to fakt zajímavým způsobem natočené, často to dokáže přitáhnout divákovu pozornost. Třeba hned začátek začne hned zhurta... i když jsem vlastně vůbec nepochopil, co to bylo za havárku a co tam vlastně dělá to piáno. Punch Drunk Love je slušně ujetý film, který si hezky hraje formou romantické komedie a někdy dokáže být slušně vtipný. Hlavní dvojice Adam Sandler a Emily Watson hrajou skvěle, ale v konečným důsledku je příběh vlastně poměrně jednoduchý. Taky mě zamrzelo, že na to, jak je film v některých věcech vyšperkovaný, tak tu nakonec není žádná opravdu vynikající stylová scéna, ke které bych se třeba rád vracel. Zajímavá ujetost. (7/10) (05.09.2020)

Rukopis P.T. Andersona nelze přehlédnout, Adam Sandler se snaží co mu síly stačí, hudba neuvěřitelně posouvající děj, přesto asi oprávněně nejslaběji hodnocený snímek mého oblíbeného režiséra. Místy hodně zvláštní až padlé na hlavu, jednu chvíli jsem si myslel zda-li se nekoukám na nějaký klon Donnie Darka. (25.12.2010)