American Honey

Jedna z najlepších roadmovie posledných rokov. Malý, veľký film s výborným soundtrackom, skvelými hereckými výkonmi a citom pre detail. Ten si tam ale každý musí nájsť sám:). Určite sa netreba nechať odradiť stopážou, zbehlo to podobne rýchlo ako Boyhood! Dnes preto rúbem vysoko, a vôbec mi to nevadí. PS: film nie pre masy, nazdar:) Be2can_2016 (26.10.2016)

Díky partě kolem Andrey Arnold už nemusím přemýšlet nad tím jak by dopadla syntéza filmů Gummo, Kids a Spring Breakers. Pravda, není to tak doslovné, nic nechutného, nic pobuřujícího ani artového jako u zmíněných snímků se zde nekoná, přesto je zmínit musím. Tříhodinová indie road party bez řádné zápletky plyne a ničím se moc nechlubí. American Honey je strašně utahaná věc ale klidně bych s touhle partou nesympatických, zpocených, špinavých, umaštěných white-trash fetek ještě pár měst navštívil. (08.01.2017)

Pohodová road movie naplnená slobodou, spontánnosťou a poznávaním "neturistickej" Ameriky. Emocionálnu údernosť režisérkinho Fish Tank nedosahuje ani zďaleka, a dejovo je HODNE riedka, čím niektorých divákov unudí a iných pohladí. Vyhýba sa totiž akýmkoľvek zápletkovým klišé a zostáva (kryštalicky) čistou hippie pocitovkou. (12.10.2016)

Syrové až na kost, přitom plné citu. Stejně, jako se opakuje každodenní rutina a jak se vlečou životy protagonistů, se vleče i celý film, kvůli čemuž jsem úplně nehltal každou scénu a nakonec si to naporcoval na promítání s pauzama. I tak se mi měsíc po zhlédnutí pořád vybavují některé scény a celková bittersweet atmosféra, kde se nespoutaná volnost bezstarostného mládí mísí s chudobou a obavami nejistého života prekarizovaných. Takže dokoukat to bylo náročnější, ale zážitek ve výsledku silný. (31.05.2020)

Filmy Andrey Arnoldové mě fascinují tím, že jsou skličující i povznášející zároveň. Úplně bych ji neobviňovala z realistické nebo snad dokumentaristické filmařiny. Její filmy jsou stavěné, nikoliv vypozorované. Stavěné jako pohádka a manipulované po vůli tvůrkyně k naplnění její představy. Vyprávějí opisem, jestli to jde takhle říct, možná si nemůžu jenom vzpomenout, jak se tenhle princip jmenuje. Ráda vidím film, kde je hlavní postavou do sebe uzavřená pozorovatelka, která si udrží svou vlastní osobnost i po srážce s novým, jiným, svůdným světem. Ráda vidím film, který je výsostně introvertní, nesnaží se tuto charakteristiku léčit a používá ji jako platný způsob sebevyjádření. (13.02.2017)