Snílci

Další z těch filmů pro zralé a znalé... Mám rád takováto dílka a přesto nechce se mi tento film nějak hlouběji komentovat. Protože tak jako tahle Bertoluciho lehce erotická, avšak veskrze lidská studie nikterak neuvěřitelných vztahů v jakémsi dějinném rámci by to byl komentář příliš osobní a intimní. A je mi líto těch, co třeba byť jen něco podobného a v jiných rámcích neprožili... A je dobře, že i v dvacátém prvním století natočí režisér jako B.B. takovýto - a velmi citlivý - film. A já - opět mám to dilema - čtyři a půl hvězdičky zaokrouhlit nahoru či dolů. Co tak zásadního může člověk (se špetkou soudnosti a bez komplexů :-) tomuto filmu vyčíst? Ano, snad jen trošku pomalé tempo v druhé polovině, leč stejně z příběhu vyplývající a bez nudy. Dle mého soudu výborný scénář a skvěle odvedené herecké výkony bez sklouznutí k jakýmkoli klišé (zvlášť v erotických scénách) a přehrávání, výborná atmosféra na pozadí "pařížského léta 1968" s výborně vybranou hudbou doslova do děje... Výborný film! Vlatně víc. Tak proto za pět!... - - - P.S. Jako tradičně u náročnějších filmů - na IMDb 7.1/10 (6,548 votes)... Troubům odchovaným v tom lepším případku pitvořením sklepáků a jiných hessských českých celebřitěk navzdory :-) (26.11.2005)

Příjemný rebelský film, ze kterého (lehce dekadentní) atmosféra mládí, 60. let a láska k filmům čiší na míle daleko. Bernardo Bertolucci se představuje jako vyzrálý filmař, pod jehož dozorem explicitní sexuální scény rozhodně nepůsobí samoúčelně. Ústřední mladičké trio odvedlo skvělé herecké výkony z nichž zřejmě nejvíce upoutá tehdy debutující Eva Green. Navzdory smělosti s jakou prezentuje svoji nahotu, svým herectvím vyráží zbraň z ruky všem pochybovačům a dokazuje, že není pouze dceruškou Marléne Jobert, ale silnou hereckou osobností, jenž se svým talentem a sexapeelem dokáže přinejmenším vyrovnat herečkám zlaté éry. Snílci se mi svou nespoutaností a svobodou moc líbili, zklamalo mě pouze závěrečné Isabellino rozhodnutí, které logicky zcela neodpovídá pečlivě budované psychologii postavy a vrací vše zcela zbytečně na začátek. 85%. (06.01.2018)

Jednou to přijít muselo. Jednou musel Bertolucci natočit snímek, z kterého nebudu vedle. Nestěžuju si, mohlo se z toho vyklubat něco podstatně horšího než příběh o tom, kterak Američan v Paříži taje erotiky objevil v létě tisícím devítistém šedesátém osmém, které sice ve své francouzské verzi nekončí s tanky pod okny, ale pocit ztráty nevinnosti předá celkem spolehlivě. Konečně herci se snaží (a díky celkem obvyklé zálibě stárnoucích režisérů v mladých tělech se i snaživě odhalují) a filmové narážky potěší, takže radši moc nehloubat nad tím, že pod vší tou letní krásou se toho moc neskrývá. První tango v Paříži lehce zakopává o vlastní dosud hříběcí nohy, ale co. Vždycky si přece můžu s Marlonem zatrsat to poslední. (24.10.2007)

Mistr Bertolucci se musel na starý kolena fakt zbláznit. Co to mělo být? A proč? Metafora, tak lišácky zamaskovaná, že jsem ji neodhalila? Protože, kromě z filmů a nudy zblblé trojice, která vede akademické hovory o ničem, jsem z toho nic nevykutala. Sestra podstupuje deflorační rituál v kuchyni na podlaze, zatímco bratr si o dva kroky dál smaží znuděně vajíčka - a to má být jako umění? Fakt nechápu, co tim chtěl básník říci. "Ať žije revoluce", 2* jen z úcty k předešlé mistrově práci. (19.05.2005)

Takový ten film, kde jsou všichni normální, jen já jsem letadlo. Nechápal jsem chování postav (dva kluci ve vaně, honění před ségrou, nekonečné pseudointelektuální kecy atd atd), ale uznávám, že Eva Green je kočka a sexuální scény byly velmi přirozené, to se cení. Jinak už si to znovu nepustím, bylo to dost nepochopový. 40% (23.11.2015)