Snílci

Kravina bez pořádného příběhu, která mě bavila díky lásce k filmu a slušné dávce erotiky v podání Evy Green. Ta se evidentně naučila za 10 let hrát, čímž se v kombinaci s jejím tělem, které tady využívá jako hlavní zbraň, usadila v současnosti v mojí topce. Doporučit se tohle ale nikomu neodvážím. 70% (31.05.2014)

Todle je bohužel ten druh umění, kterej tak úplně nechápu. Relativně nepropracované postavy na plátně debatují stále o tom samém, snaží se rozvíjet jakési vztahy, které ale (navzdory solidním výkonům herců) zůstávají nepochopeny, nerozpracovány a nedotaženy. Erotické scény (navzdory přítomnosti neuvěřitelně sexy Evy Green) postrádají veškeré dusno a příběh jenom zdržují a notabene i zabíjejí, byť to byl paradoxně asi největší tahák celého filmu. A když máme film, jehož postavy nám nejsou sympatické, jehož děj neexistu a ještě postrádá skutečný konec, a jehož, na první pohled jediná, zajímavá složka se dokonale míjí účinkem, co nám zbyde? Pár zajímavých odkazů na staré filmy, příjemná atmosféra 60. let, krásné skladby, oku lahodící pohled na do detailu vyvedené iinteriéry a několik zajímavých režisérských nápadů a vtípků (mě se líbilo přehození medvídků na Lisině posteli). . Jenže na víc, jak čístý průměr to nestačí. 50% (29.10.2006)

Nemám vůbec nic proti masturbaci, ale masturbovat, když píšete dopis mamince? Přiznám se, že jsem poprvé, před těmi třinácti lety, na film koukal hlavně kvůli Evě Green. Jsem rád, že jsem si dnes, po letech, mohl vychutnat i ten zbytek. Svérázný návrat do strastí mládí a jistého dobově-historického úseku. Vyloženě charakterní film, který se netočí ani tak kolem příběhu (a snad ani myšlenek), ale kolem postav. Viděl jsem od Bertolucciho teprve jen dva filmy (napravím, napravím) a zrovna dva, které mi přijdou svým způsobem nějak propojené, jako by jeden odkazoval na druhý). Bavily mě hrátky kamery (využívání zrcadel). Ten byt, ta knihovna v něm... (15.12.2016)

Snílci nejsou o příběhu, ale o výrazných postavách a jejich vzájemných vztazích, přičemž režisér je dovádí do natolik extrémních poloh, že je těžké k nim zaujímat pozitivní postoj a sympatizovat s nimi. Ačkoli je trio hrdinů poměrně slušně herecky zastřešeno, nejsou jejich postavy natolik dobře napsané (ačkoli jde o adaptaci literární předlohy), aby utáhly celý film. Otevřené sexuální scény film akorát zdržují, nejsou nijak zajímavé a v důsledku zavání obyčejnou samoúčelností, konstruktem a snahou šokovat. Mnohem zajímavější jsou Snílci ve chvílích, kdy otevřeně vyznávají lásku kinematografii. Bertolucciho odkazy jsou do detailu propracované, často prostříhávané s citovanými originály, nenápadně doplňované hudbou z dobových francouzských filmů a ve výsledku fascinující. Filmové umění je pojítkem celého snímku, díky němu se postavy sešly a je také impulzem k mnoha jejich činům. Ozývají se hlasy doby... krizový rok 1968, válka ve Vietnamu, snaha o revoltu, Mao C-Tung. Ale stejně jako Paříž samotná jsou všechny zatlačeny do pozadí coby zajímavá kulisa a zůstávají ve skutečnosti zjednodušeny a nevyužity. Bertolucciho Snílkům se nedá kvalitativně vytknout nic, protože jedna dokonaleji natočená scéna střídá druhou a úhly kamery, kompozice záběru, barevná stylizace, všechno je jako vystřižené z učebnice na filmové škole. Bohužel jeho snímek je, přes neustálé řeči o citech, lásce a velkých myšlenkách, ve výsledku chladný a odtažitý, což v kombinaci s pomalým tempem nakonec ústí v prachobyčejnou vznešenou nudu s několika velmi zajímavými scénami a filmovými postupy. Jen pevně doufám, že Bertolucciho nechytá stařecká fascinace sexem a životem mladých, ale dočkáme se od něj zase nějakého mistrovského kousku, kde využije své schopnosti i bez laciných kontroverzních berliček. (15.11.2005)

Snílci sú v prvom rade poctou cinefilom, klasickým dielam kinematografie a generácii, ktorú tieto filmy vychovali. Matthew, Isa a Theo sú postavy vychované umením, ktoré nepozná hranice a umožňuje ľuďom aspoň nachvíľu žiť ich sny. Mnohokrát prepierané sexuálne scény nie sú podľa môjho názoru nijak šokujúce, označiť ich za porno znamená buď nevedieť čo to porno je, alebo nevedieť čo to je sex ;-). Bertolucci kreslí svoje postavy formálne dokonalou filmárčinou prostredníctvom dialógov, obsahovo príznačných pre vek hrdinov a dobu, do ktorej je film zasadený. Všetci traja herci odvádzajú skvelú prácu a ja osobne som im tie postavy veril, Eva Green je vskutku nádherná a ostáva len dúfať, že podobne zložité postavy ešte dostane možnosť zahrať. V konečnom dôsledku však Snílkom chýba niečo, čo by ma fascinovalo natoľko, aby som im dal plný počet. Takto mi ostáva dať 8/10 tomuto krásne nostalgickému a atmosférickému kúsku o tom, že podobne ako skutočné sny môžme snívať len so zatvorenými očami, svoje sny môžu hrdinovia žiť len v uzavretom parížskom byte za zavretými dverami, pretože akonáhle oči alebo dvere otvoríme, sen je preč rýchlejšie než si uvedomíme, že by možno bolo lepšie keby ostali zatvorené. (02.12.2006)