Svatební cesta do Jiljí

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Nanejvýš milá a pohodová romantická komedie s několika kvalitními hláškami, výbornou ústřední dvojicí a také několika perfektními vedlejšími postavami, obzvláště Svěrákem a Smoljakem. A přestože nepostrádá (příjemnou) naivitu, střet mužského a ženského světa (způsobu jejich myšlení a jednání) je kouzelný a v některých scénách dokonce vůbec ne tak neuvěřitelný (naopak, mnohé situace člověk sám pozná). Trefné jsou také rozdíly mezi naplánovaným/sny a realitou. Škoda, že si film neudržel svoje počáteční tempo z úvodních Ztrát a nálezů, proto „pouze“ solidní 4*. „Pečenou kachnu mám rád, samozřejmě, jenomže kdybych si ji teď vzal a začal ji jíst, tak ještě po letech mi bude říkat: Jsi v podstatě kanibal, jedls kachnu před kachnou!“ (09.08.2013)

Film jsem dnes viděla asi po stopadesátésedmé a i tentokrát jsem naplněna krásou příběhu, neuvěřitelnou něhou a chemií, která z obou hlavních aktérů jenom prýští. Jsem odkojená výlety do přírody, spaním pod stanem, jsem opíchaná miliony krvežíznivých komárů a jsem "oddělaná" vodou různých našich i zahraničních řek, takže si dokážu představit tu pohodu, kterou Libuška a Josef při téhle cestě k chomoutu prožívají. Je zároveň tak nádherné a zároveň velmi smutné se na to dívat. Jen málo z nás má to štěstí na svou spřízněnou duši, se kterou prožije v hluboké lásce a harmonii celý život a není schopen se smířit s jejím odchodem a jde za ní. Tenhle film je za celou galaxii hvězd, je to nejlepší česko - slovenský snímek, jaký jsem kdy viděla. (30.04.2023)

nostalgické 4* tento velmi známý televizní film vidělo většina starších diváků a já si ho nedávno zopakoval. Duo Abrhám & Šafránková tu dokonale představují běžně zavedou mužskou a ženskou roli ve vztahu a ta je zdrojem veškerých vtípků. Jeho kvality vůbec čas neohlodal a stále dokáže pobavit. V rámci televizní komedie je to určitě nadprůměr, a proto 4 hvězdy si tu ode mě zaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (12.02.2017)

Na tento film jsem se vždy velmi těšil, líbí se mi hlavně ta perfektní cesta, čundr jak má být a ještě k tomu s nádhernou Popelkou.. Co víc si přát. Dnes opět v tv jako letní oddechová komedie. Už se těším. Motto: Víš jak člověka nejlépe poznáš? Když s ním cestuješ. 100% pravda už od dětství z vlastní zkušenosti.Na cestách se musí snášet neustálé útrapy, jako třeba déšť, horko, dopravní zácpy, dlouhé celodenní cestování v rozpáleném autě, únava po horské túře, fronty do památek, hlad, komáři, dříve nekonečné fronty a buzerace na celnicích, hledání ubytování atd, Poslouchat někoho, kdo stále remcá a neužívá si to, nezajíma ho nic, nevnímá krásy přírody rovná se zkažená dovolená. A i na tu dlouho vzpomínky přetrvávají. V tomto komediálně laděném filmu je hodně pravdy a proto ho mám rád nejen pro tu úžasnou atmosféru tak jako v jiném skvělém filmu „ Jak dostat tatínka do polepšovny". (11.06.2014)