Svatební cesta do Jiljí

Nanejvýš milá a pohodová romantická komedie s několika kvalitními hláškami, výbornou ústřední dvojicí a také několika perfektními vedlejšími postavami, obzvláště Svěrákem a Smoljakem. A přestože nepostrádá (příjemnou) naivitu, střet mužského a ženského světa (způsobu jejich myšlení a jednání) je kouzelný a v některých scénách dokonce vůbec ne tak neuvěřitelný (naopak, mnohé situace člověk sám pozná). Trefné jsou také rozdíly mezi naplánovaným/sny a realitou. Škoda, že si film neudržel svoje počáteční tempo z úvodních Ztrát a nálezů, proto „pouze“ solidní 4*. „Pečenou kachnu mám rád, samozřejmě, jenomže kdybych si ji teď vzal a začal ji jíst, tak ještě po letech mi bude říkat: Jsi v podstatě kanibal, jedls kachnu před kachnou!“ (09.08.2013)

Střet naprosto odlišných charakterů. Precizní, přesně plánující statistik a jeho "na zdař bůh" chodící partnerka, která jako by toto heslo používala nejen při procházkách po lese. Protiklady se ovšem, jak je známo, přitahují. Hynek Bočan je záruka kvalitní režie a manželský herecký pár, zase záruka té kvality herecké. Lehký humor a výborný vývoj děje s nádhernou snovou realitou, která je ovšem dost daleko od té hmatatelné. (08.02.2013)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Druhou osobu nejlépe poznáte při krizové situaci, kde se pořádně vybarví její charakter a ukáže se jaká ta osoba ve skutečnosti je. Tomáš měl vymyšlený moc pěkný způsob, jak otestovat svou milovanou vyvolenou a vždycky si u toho představoval jak by to celé mohlo dopadnou. Ty představy byly trošku naivní a působily komicky. On i jeho nastávající Petra neměli žádné zkoušky zapotřebí, protože už než se vydali na tu strastiplnou cestu, tak se výborně doplňovali. Oba dva byli perfektní protiklady a jak je známo, tak protiklady se přitahují. Jen doufám, že jim to v manželství pak vyšlo. (02.05.2011)

Příjemný film, hlavně díky ústřední manželské dvojici Šafránková+Abrhám. Trochu mi to připomnělo norské Tatt av kvinnen (2007), ale v o hodně snesitelnější podobě. Jinak pro znalce natáčecích lokací to musí být asi trochu zběsilé, když dvojice od Labské boudy sejde k Mumlavskému vodopádu, pak se zase ocitne kdesi na vrchu, odtamtud přes Rýžoviště dojde na nádraží plné vodáků, aby odtamtud uskutečnili druhou část svatební cesty, tedy sjezd řeky na kanoi. (17.01.2010)