Velká ryba

Zatím nebudu film hodnotit, musím jej asi vidět podruhé, abych si ujasnil své závěry. Nicméně mi to přijde, jako kdyby se Steven Spielberg chtěl vyzkoušet motivy Tima Burtona a vzpomínal na svého žáka Roberta Zemeckise. No, je to asi trošku jinak, už kvůli tomu, že pod filmem není podepsán Steven Spielberg, ale Tim Burton. A to mi přijde podezřelé a celou dobu jsem přemýšlel, čím se mi nakonec vysměje do obličeje, jenže ono nic.___ Myslel jsem, že patologické rozebírání vztahu otce a syna na pozadí lehce retro filmu s fantaskními motivy a příjemnou nadsázkou je "patent" Stevena Spielberga a nikdo jiný se do něho pouštět nebude. Nicméně Burton se do něj pustil a natočil film, který je víc "spielbergovský" než Spielbergovy poslední filmy. Spielberg by ale nejspíš nevyprávěl o výjimečnosti "zrůd" a nepřevracel je naruby (siamská dvojčata, obr, vlkodlak, lilipután, čarodějnice), nevyprávěl by příběh s tak absurdní nadsázkou (celá sekvence práce v cirkuse) a neodkazoval by na Felliniho a Browninga. Burtonův hrdina je hybatelem událostí, kdežto Spielbergův by jimi byl vláčen a rozdílů by se našla celá další řada, ale pokaždé jde jen o Burtonovu příchuť v oceánu "spielbergovského" příběhu.___ Burton z nepochopitelných důvodů natočil příběh, který s jeho předchozími filmy vlastně nemá moc společného, nekončí (ani nedisponuje) hořkými zklámáními a deziluzí, ani se nikomu nevysmívá. Velká ryba je především vyprávění o vyprávění o vyprávění, přičemž jednotlivé příběhy a světy jsou nakonec natolik propojeny, že je člověk zmaten tím, který svět řídí který a jestli to nakonec není Will, který se snaží utéct před "tím skutečným" světem. A k tomu všemu se Burton na téma rodičovské téma dívá obráceně, protože většinou to bývá syn, který se snaží, aby jej otec pochopil... ___ Už jsem to podruhé viděl. ;) (29.02.2004)

Filmy Tima Burtona bývají bohaté především esteticky, často tak moc, že se vizuální stránce daří zakrýt ostatní slabiny. Například Sleepy Hollow je taková podívaná, až člověk nevnímá slabší děj. Big Fish ale není o zkroucených stromech a gotických stavbách. Ano je zde sice k vidění pár Burtonovských podivností, ale tím nejdůležitějším je zde příběh. A ten odvyprávěl Tim Burton krásně. Do příběhu o vyrovnávání se s otcem ala Baronem Prášilem, vložil tolik citu, že jsem se skutečně dokázal vžít do postojů Willa. Dopousud jsem považoval za nejlepší Burtonův snímek Ed Wooda, ale tomu chyběla závěrečná pointa. V Big Fish se rozuzlení dočkáme a tal jej považuji za nejlepší a zároveň nejméně burtonovský film. (27.01.2009)

Opäť jeden malý-veľký príbeh, ktorý chytí za srdce a príjemne zahreje. V niečom pripomína ozaj Forresta, no samotný film je o niečom inom. Je krásny, milý, neuveriteľný, čo ho robí takým super. Presný burtonovský štýl. Je to taký malý poklad, ktorý treba objaviť a prepadnúť jeho kúzlu. Fantasy prvky na totálne vyšľchtenej úrovni. 85%. (19.04.2006)

"Holý fakta nemají šťávu." A Edward Bloom uměl šťávičku servírovat tak dokonale, že i šeherezádiny pohádky vedle jeho historek vypadaly jako suché oznámení ze společenské rubriky. Přiznám se, že už jsem se v minulosti nejednou v Burtonových fantaziích spolehlivě ztratil, často jsme se nerozcházeli v dobrém, ale tentokrát jsem ke své spokojenosti chytil tááákhle velkou rybu. (15.04.2016)

Ovšem, tohle se Burtonovi náramně povedlo. Ačkoli mohla Velká ryba snadno skončit jako snůška sentimentálních a barevně opulentních historek, stalo se z tohoto snímku nádherně vypointované a myšlenkově soudržné dílo. Edward Bloom není po stránce psychologické velká postava, je to překrásný symbol lidské imaginace a toho, kterak se skrze fantazii můžeme stavět ke světu. A celá Velká ryba je vlastně jednou velkou hrou, ve které Burton staví diváka do pozice toho, kterému není přisouzeno jen uvěřit, ale musí především pochopit, proč Edward svůj život přetváří do neskutečných historek. Proč je Edward velkou rybou a proč je "pravda" vyprávění irelevantní. Tim Burton líčí příběh svým typicky pitoreskním způsobem, nezapře horrorovou manýru, ale především nezapře svou lásku k zobrazenému fantasknu. Prolínání imaginativních sekvencí se sekvencemi ze "skutečného" světa je provedeno velice citlivě, byť mi v některých místech film připadal trochu nešťastně zrytmizovaný a tím pádem pozbývající na tempu. Jenže konec vše napraví – konec, který je definitvním stvrzením toho, jak citlivě vystavěný je film a jeho myšlenka. Vlastně máte dvě možnosti: buď přijmete sucharský pohled Edwardova syna, nebo přijmete Edwardovu fantazii. Rozhodnete-li se pro druhé, čeká vás nádherný filmový zážitek, který po formální stránce nezapře inspiraci starými mistry evropského "narativního" filmu. Vzhledem k několika slabším místům bych se klonil ke čtyřem hvězdám, ale za ty upřímné slzy v nádherném finále vlastně nemůžu jinak než... (24.03.2004)