Jak básníci čekají na zázrak

Dúfam, že dvere sa nebudú už zamurovávať a toto by bola tým pádom nádherná bodka za básnikmi. Režisér Klein vo svojom pokročilom veku prekvapil (aspoň teda mňa) a z čistého sentimentu, že už to s básnikmi ťahám tridsať rokov, jednu hviezdičku navyše prihadzujem! P.S. Celý čas som hľadel na ten mix Korna s Kaiserom a premýšľal, že :'Boha, kto to je?' a to Vaculík! (05.04.2017)

Básníkovská série má štěstí, že se tandem Ladislav Pecháček - Dušan Klein doplňuje a že jim celých 34 let fungují zásadní body: 1) Pavel Kříž, David Matásek; 2) Pavel Kříž jako Štěpán Šafránek a všechny jeho partnerky; 3) animace Adolfa Borna + písničky (Ondřej Brzobohatý v 6. díle navázal na předchozí autory hudby); 4) další rázovité postavy v podobě Štěpánovy maminky, profesora chemie, řidiče sanitky/ pohřebního vozu, Nádeníčka nebo Vendulky Utěšitelky... V šestce potěšil návrat mistra saunaře :-); 5) hlášky - i ty, které odrážejí dobu (v šestce například hodnotící dotazníky); 6) veršování (16.04.2017)

Kdybych neznal tvorbu Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka, myslel bych si, že jde o nějaký velmi nevydařený debut začínajícího tvůrce. Scény občas postrádají logiku a působí jako kdyby na sebe občas ani nenavazovaly. V příběhu nedojde k žádnému zásadnímu zvratu, když nepočítáme úvodní scénu na hřbitově a jednu svatbu na závěr. Mezi dvěma reklamními bloky sponzora filmu, jednoho velkého lékárenského řetězce, kdy se dialogy herců změní na reklamní slogany, které zní i v televizních reklamách tohoto řetězce, se cosi odehrává, co nemá hlavu ani patu, a podezřele se úrovní blíží Decibelům lásky. Naštěstí této úrovně nedosáhnou, ale nakročeno mají už opravdu hodně. (25.11.2016)

Divák se žádného zázraku nedočká, ale setká se téměř se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami z předchozích dílů, probudí se v něm nostalgie, zasměje se, rozesmutní se a v podstatě se celkem dobře filmově zabaví a pobaví. Je to čistočistý průměr a velká poklona Lindě Rybové, ta vůbec nestárne a vypadá naprosto úžasně. (12.12.2016)

Permanentka do nostalgie pro nás, kteří jsme zůstali - a asi i navždy zůstaneme - sentimentálními blbci. Tady se uzavírá kruh a bilancuje se nad všemi druhy životních ztrát, ale přesto v srdci zůstává jiskřička naděje, že onen zázrak jednou opravdu přijde. Díky tklivé lince profesora Ječmena je navíc očividné, že se loučí i sám Ladislav Pecháček, a že až teď, více než tři dekády po vzniku prvního dílu, svět definitivně přichází o básníky. (04.05.2016)