Jak básníci čekají na zázrak

"Zdravý organismus vydrží každé léčení." S tímto veteránským moudrem souhlasím a dodávám, že se mám rád a chci dlouho žít, takže se žádného léčení neúčastním. Jenže tohle je o doktorovi, který se pošesté zamiloval, pošesté recitoval a přestože tentokrát se mi jeho výběr líbil, tak mi to celé připadalo hrozně nudné. A do té nudy chodily postavy, které mě měly rozesmát svými starými vtipy, takže profesor Ječmen si zase pletl Šafránka s Kovandou, pan Bouchal vyzýval k prohřívání hlavových kostí a klín Vendulky Utěšitelky byl stále vstřícný. Mně to tedy nostalgickou radost nepřineslo a když se k tomu připadlo neustálé otravné vyrušování dětí, hádaví důchodci a trapný tanec Karase s vrchní sestrou, tak se mi ta pozitiva hledala hrozně těžko. A to jsem hledal všude - v autosalonu Mazdy, u Dr, Maxe i v Protonovém centru. (29.12.2016)

Nic co by vyloženě uráželo, ačkoliv některé scénky se limitně blíží úrovni Ulice (trojice důchodců atd). Naštěstí ŠŠ zůstává nad věcí a s trochu stisknutými zuby i šarmantní, tvůrcům se opět podařilo najít někoho roztomilého na básničky (Linda forever), product placement není kromě Mazdy a Auto Palace tolik postřehnutelný, a odhalená Denisa Nesvačilová je vyloženě oku lahodící (ačkoliv největší kočka je asi ta asistentka od Karase - a na toho jsem si jako na Vaculíka fakt nezvykl). Nelu Boudovou lze jako sexbombu zařazovat snad jen v parodiích, zajímalo by mě, jestli to bylo záměrem. (08.05.2016)

Tvůrci básníků to se mnou mají lehčí, protože plus/minus patřím do básnické generace a sledovat tak další osud Štěpána a Kendyho beru osobně, korn když si přimyslím, že nejen Štěpána, ale i mě dokáží slečny elegantně zmasakrovat srdce a má prořízlá držka mně už nejednou přivedla do fáze pracovního odsunu. Na začátek bych chtěl poděkovat tvůrcům za to, že se vysrali na novinářskou projekci a ušetřili nás otrávenosti z rádoby odborných blábolů od xxkritiků. Básníci čekající na zázrak mají v sobě méně hrubosti a více původní básnické poetiky a zamilovanosti než předchozí porevoluční díly. Dost jsem se bál, dětského prvku, že se většina scénáristické pozornosti upne na něj, ale naštěstí tomu tak nebylo. Dětští herci působí sympaticky, ale většinu prostoru naštěstí nechávají dospělým, samozřejmě hlavně Štěpánovi a Kendymu. Vlastně je to u kluků pořád stejná linie, hledání lásky a tak trošku hledání sebe samotných, jen se mění věk hlavních hrdinů, doba a s tím i jejich klíčové strasti a slasti. Potěší návrat oblíbených básnických figur, hlavně oslavu narozenin Pepy Somra jsem vnímal jako jeho loučení a velký dík od tvůrců za jeho krásnou filmovou kariéru. Z nových postav zaujme "poetic girl" Rybařová, která na mě v podání Lindy přirozeně a přitažlivě, tu bych bral taky. Vendulka Utěšitelka je sice krapet starší, ale pořád by s přehledem dokázala utěšit mnoho chlapů včetně mě. Jedná se o velmi příjemnou, zábavnou podívanou, která se nebojí odkazovat na to nejlepší ze série aniž by ubírala prostor novému a velmi hezky, vtipně a lehce působícímu příběhu. Škoda tak velkého množství product placementu, protože bez něj by to hraničilo s hodnocením nejvyšším i tak se ale jedná o nelepší porevoluční básniky. (12.04.2016)

Příjemný a vcelku milý film, který mě snad ani nepřekvapil. I když jako celek je to taková odlehčená kravinka, s nejvíce odfláknutým milostným příběhem, závěr mě poměrně potěšil. Těžko říci, zda se jednalo o poslední "Básníky", ale bilancování bylo cítit téměř z každého záběru. Stejně, jako opět otravný product placement. Oceňuji naopak, že filmy série odráží ducha doby - od studentské bezstarostnosti, lehkou kritiku konce 80. let, divočinu let 90., úpadek přelomu století, až po lehce optimistickou současnost. Rád jsem také viděl plejádu našich stárnoucích herců i nezvykle mnoho pěkných těl mladých hereček. (03.12.2016)

Svým způsobem je šestý díl básnické sextalogie světový unikát. Ústřední postavy hrají 34 let (většinou) stále ti samí herci. Zvláštní je, že šestý díl svým product placementem nevadil tak moc, jako dík pátý (možná jsem si už zvykl, nebo se to tvůrcům povedlo zakomponovat lépe). Ale... problém filmu je, že jde od nikud nikam. Je mnohem více slepencem scén, scének a epizod, než uceleným příbehem (i když ten tu je, tedy již po šesté stejný - Štěpán Šafránek hledá opět partnerku). Osobně mám slabost pro původní trilogii. Ostatně na to pravě tento film spoléhá. Jde o velmi nostalgický snímek, který podobně jako babička s orosenýma očima otáčící listy rodinného alba, vytahuje z minulosti (předešlých filmů) herce a určité útržky. Ale podobně jako babička trpící Alzheimerem tyto útržky vytahuje jakoby nahodile, bez nějakého hlubšího významu a cíle. A tak se nám vlastně rozmělňuje i samotná podstata hlavního hrdiny. Jak jinak si vysvětlit, že první Štěpánova básnička zazní až po hodině filmu a celkem zde proběhnou snad jen dvě veršovánky (nepočítám-li reminiscenci starších, vylovených z truhly). Pavel Kříž i David Matásek (který je podobně jako zbytek obsazení odsouzen k roli nahrávající stafáže) vypadají velmi zachovale. Nečekaně překvapila i Linda Rybová, která dokázala sousedce vtisknout i na tom relativně malém prostoru velmi sympatickou tvář. Škoda jen, že celé je to takové natahováné a rozmělněné, takže i závěrečný metavtip, kdy Štěpán Šafránek vymyslí Kendymu titul pro jeho celovečerní debut (ano, po více jak třech dekádách), poněkud vyšumí... (16.04.2020)