Harry Potter a Ohnivý pohár

Když milujete knižní sérii a filmové adaptace můžete sjíždět pořád dokola, jste schopni mnohé odpustit. Například nataženost honičky s drakem, nedostatečné vysvětlení druhého úkolu i to, že se film musí opírat o hlášky (byť jakkoli kouzelné). Klovesův scénář poprvé musel z originálu vynechat opravdu hodně a to s sebou nese i občasné šlápnutí vedle, které z Harryho dělá nerozhodného troubu, z Brumbála hyperaktivního podivína a z filmu tak rozhodně nejhorší adaptaci. Jediné štěstí je, že Newell v neakčních pasážích dělá, co jen může a svými dobrými nápady a geniální vícevrstvou pasáží s namlouváním, tančením a samotným plesem přetváří Pohár v dobrodružnou romantickou komedii. Jenže to je nakonec právě onen zásadní problém. Já chci totiž vidět to, co mi dala kniha, přesněji ducha knihy. Zatímco knižní Vězeň je z větší části stále ještě spíše pohádkovým příběhem, předloha Fénixova řádu už je temnou, dramatickou až thrillerovou fantasy z kouzelnického prostředí. Pohár má pak představovat od každého polovinu. Onen přerod tu ale chybí. A je obrovská úleva, že pod Yatesem už od příštího dílu dál bylo vždycky mnohem, mnohem lépe. (20.01.2006)

Nedá se svítit, filmový Harry Potter pro mě zůstane i po čtvrtém pokusu pouze lehce nadprůměrnou fantasy podívanou s tučným budgetem. Nečekal jsem od Mika Newella žádný zázrak (když to nedokázal ani silný autor typu Cuaróna, co čekat od konzervativního Angličana?) a také jsem žádný nedostal. První část filmu je nudný sled nezapamatovatelných epizod a hovorů, ve kterých se zrcadlí režisérova nejistota a nefamiliérnost s fantasy světem K. D. Rowlingové. Čtvrtý Potter nikoli překvapivě naskočí až plesovou scénou, která sedí Newellově sentimentálně-komediálnímu naturelu a je vyvedena s britským šarmem a humornou lehkostí. Dalším pozitivem je druhá část filmu po intermezzu, kdy už se Newellovi lépe daří evokovat tolik omílanou temnou atmosféru. Sice si neustále zoufale pomáhá zaručenými rekvizitami (déš't, mlha, chrliče), ale i divák knihy neznalý už si má šanci v dynamičtějších sekvencích kouzelnických tyrád mistra Pottera pár vděčných míst najde (bludiště, podvodní scéna). Složím-li to zpětně do celku, je to lehce nesourodá tříšť, které chybí pevnější motivace a silnější příběh, který by tomu dělal kostru. Navíc do logiky oproti knize (jak jsem se doptal) dost zatéká a film místy příliš nepočítá s nezasvěceným divákem. Závěr napovídá, že už si snad příště konečně i my Potter-bezvěrci budeme dívat na něco jiného než na nekonečný seriál Bradavice 90210. Shrnuji: filmařsky čtvrtý Potter kvalit Cuarónova předchůdce zdaleka nedosahuje, je opět dětinštější, škrobenější, méně civilní, staromilský, ale hlavně o poznání víc podpořený rekvizitami. Herecky opět průměrné (ale Hermiona potvrzuje růst po všech stránkách, na kterýžto se hezky hledí). Technicky je to báječné, spektakulární, vymazlené. Bohužel je pro mě trochu těžké hledět tři hodiny na krásné barevné obrázky, když mi za tím chybí hlubší emoce. Ale to už je zkrátka můj problém. (11.12.2005)

Průšvih, co si budeme povídat. Čím jsou předlohy dějovější, tím víc vadí, že Kloves je otrok s náhubkem od dominy Rowlingové, který si nedovolí do košatých předloh výrazněji zasáhnout a udělat z nich pořádný, pevně strukturovaný příběh. Newellovi zase vyloženě sedí komediálně-vztahová poloha prostřední části filmu, jinak ale jenom popisuje, bez zvláštního smyslu pro atmosféru (viz Cuarón) či rytmus / dynamiku scény (nemluvě o celku). Ta s Voltemortem je bez debat zklamáním, což platí i o arcipadouchově designu, kde bych dal přednost eleganci romantického horroru před tímto vyholeným ošklivkou. A Radcliffe jenom potvrzuje absenci talentu a charizmatu. Možná je ale hlavní problém v předloze samotné: Rowlingová se opakuje, vývoj se omezuje na konkretizaci, zhmotňování Zla. Harry Potter jako osobnost, hrdinský mýtus se prakticky nevyvíjí, pouze se znovu a znovu dostává do dramatických vírů, které autorka buduje podle stejného mustru. Mění se pouze jednotlivosti – nositelé Zla, rekvizity, vizuální atrakce – a i zde se projevuje jisté opotřebování, resp. ucházející invence. Takže si společně s Public Enemy notuju: Don´t Believe the Hype! A Mirce Spáčilové. (04.12.2005)

Zajímalo by mě, zda by měl čtvrtý Harry Potter tak vysoké hodnocení, pokud by to nebyl takový světový fenomén. Nezajímavá režie, děsivý střih, horší atmosféra než u předchozího dílu, nevýrazný Voldemort... Ptáte se, proč tedy dávám tři hvězdičky? Možná jsem se i já nechala strhnout tím, že je to prostě Harry Potter. (Nebo možná proto, že Doylova hudba je mi velmi sympatická.) (03.04.2006)

Je čas Vánoc, tedy pokračovat v potterovské sérii na opáčko po X letech s tím, že se přenesu přes původní hejt Radcliffa a dám jí druhou šanci, když už ho i jakž takž můžu. A Newellova čtyřka není vůbec zlá - má v sobě tu správnou, režijně zmáklou směsku srandiček spojených s turnajem, temnot, napětí i nových postav: Pošuka (super volba Gleeson), delegací cizinců a KuKluxJedů. Vzal jsem knižní adaptace na milost a hle, najednou se dá. (10.12.2020)