Nosferatu - Fantom noci

Werner Herzog pojal remake legendárneho Murnauovho UPÍRA NOSFERATU, ako epický horor plný veľkolepých scén. Režisér navodzuje bizarnú atmosféru, v ktorej presvedčivý upíri výkon Klausa Kinského rezonuje ešte viac. A povedzme si, že snáď nebolo na svete herca, ktorý by do ikonickej postavy vkĺzol lepšie. Originálny Max Schreck by zatlieskal. (25.01.2014)

70% Od NOSFERATU jsem dostal trošku míň než jsem čekal, přesto to rozhodně není film na odpis a pozitiva rozhdoně převahují nad několika málo slabšími momenty. Jedním z nich je rozhodně sureálná nálada filmu, která se jím táhne po celou dobu a nechá vás na holičkách. Kinskiho hrabě Dracula pak působí poněkud bázlivě, Klaus Kinski vypadá úchvatně (souhlasím, že by si zasloužil víc scén) a scéna, kdy pomalu přistupuje k Harkerovi na loži (ty drápy!) je jedna z nejmrazivějších, co jsem viděl za poslední dobu. (13.12.2009)

Herzogovi se podařilo převést Murnaovo mistrovské dílo do modernější, barevné podoby, aniž by příliš utrpěla expresionistická atmosféra původního filmu. Do hlavní role obsadil Kinského, který sice na Shrecka nemá (to se dá čekat:-)), ale i tak jeho démoničnost vyzařuje na míle daleko. Navíc hra se stíny je vskutku dokonalá. Nicméně, není nad originál! (06.03.2009)

Herzog vzdal hold svému krajanovi tím nejlepším způsobem. Jeho Nosferatu je skvěle vizuálně propracovaný film, plný nezapomenutelných výjevů a obrazů. V roce 1979 to muselo být jako zjevení, film z jiného světa, a i dnes mě baví daleko víc, než devadesát procent současných filmů. Citlivě zvolená, intenzivně využitá hudba dotváří unikátní atmosféru, kterou podle mě dokonce překonává svého předchůdce - stejně jako precizním výkonem Klause Kinskiho - jeho nervózní mručení a výrazy hned tak z hlavy asi nedostanu. Jediná výtka pro mě tak zůstává převaha vizuálu nad příběhem. (27.01.2011)

Snad jediné, co tomu chybí je trochu expresivnější výprava. Herzog nám předkládá celkem realistický svět, ale murnauovského upíra. Trochu víc si vyhrát s vizuálnem a bylo by to úplně dokonalé. Na druhou stranu právě v civilnosti, která Kinského obklopuje, se skrývá jakýsi charakteristický rys všech Herzogových filmů, které jsem měl možnost vidět. Režisér nás neomračuje vizuálně silnými scénami, ale buduje atmosféru všemi dostupnými prostředky - hudbou, plíživou kamerou i hereckými výkony. Ode všeho trochu, velmi poctivě, ale skromně. Herzog není doslovný ve zvoleném žánru. Naopak, využívá jen prvky, které se mu líbí, a pocitově je komponuje v další herzogovský příběh o muži s osamělým cílem. (01.03.2010)