Manhattan

Další skvostný neurotik rozjíždí "nejisté jistoty" a zmatenosti v mezilidských vztazích. "Nenápadně" zachycuje milovaný New York. Dotýká se sexu, sarkastického humoru, Freuda atp. Prostě stále stejných témat a motivů, kdy mnohdy tušíte, co přijde (jde o můj desátý allenovský film), přesto to/ho milujete!! Navíc kladem je toliko propíraná Gershwinova hudba a ku prospěchu filmu je i angažování (pro mě příjemné překvapení) tehdy osmnáctileté Mariel Hemingway!! Černobílá romance.. (09.11.2006)

Jste šťasní, nic vám nechybí, všechno je v pořádku. A najednou se objeví někdo, kdo vám ukáže, že byste mohli být ještě šťastnější a vy se divíte, jak jste bez něj doteď dokázali žít. Nakonec člověk vykročí jedním či druhým směrem dál, ale - ono NĚCO se stejně vždycky objeví. Nejčistší dávka čisté romantiky, zkušeností, antisnobství, ironicky nadnesených konverzací o umění a Woodyho v herecky, scenáristicky i režisérsky nejlepší formě. Jak já jsem se na tolika místech poznával, usmíval se i smutnil. Viděl jsem totiž scény, které jako by vypadly z mých představ o ideálním partnerském soužití nebo o mojí budoucnosti. A jednou se v Manhattanu najdu úplně. (17.10.2005)

Prijemna Allenovka s trochu prekvapivym vyvojom. Cakal som, ze na konci spolu ostanu uplne ine pary. Trochu mi vadil otvoreny koniec. Tentokrat som si prial definitivne uzatvorenie pribehu. A takisto mna prilis nebrali tie neustale zabery na New York, ktore mali dokreslit atmosferu. Mna tieto zabery skôr otravovali. Vysledkom je prijemna Allenovka s obcasnymi hluchymi miestami a preto davam len 7/10. (23.06.2015)

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

Na Woodyho štýl si začínam pomaly zvykať, ale neviem, či je to dobre alebo zle. Ale v tomto prípade to bude asi ten horší prípad, pretože jeho postava, kde hrá určitý typ neurotika je v podstate v skoro každom jeho filme a už to nie je to pravé. Moment prekvapenia a originality sa tým trošku stráca. V žiadnom prípade to však nie je až taká kritika, film je cez to všetko skvelý. Musím povedať, že keby bol toto môj prvý film od neho, siahol by som aj na ďalšiu hviezdičku. Herci sú pohodoví, všetko klape, pár fórikov sa tiež podarilo ale tá nominovaná Mariel Hemingway mi pílila poriadne nervy. 65%. (04.02.2008)