Atentát v Ambassadoru

Emilio Estevez vrací ve velkém stylu a po 6-ti letech od svého posledního snímku s "bratrem" Charlie Sheenem, dokazuje, že jeho mistrovské dílo stálo za to čekání. Atentát v Ambassadoru je fantastickým snímkem ne o jednom člověku, ale o jedno době, v které žil, kterou poznamenal a kterou jistě tolik miloval i přes svou snahu ji změnit k obrazu svému. Fascinující podívaná, která je nám dopřána skrz známě hvězdy v malých rolích. Každý z nich je důležitý a výjimečný. Každý je hvězdou, ale propůjčil se k snímku, kterém nemůže být nikdo déle než 15 minut a to dokazuje jejich velikost. Ať je to Anthony Hopkins, Sharon Stone, Elijah Wood, Laurence Fishburne, Demi Moore nebo nádherná Lindsay Lohan. Všichni dodávají nezaměnitelný image tomuto snímku, z které čiší filmová krása a umění jednoduchými okamžiky okouzlit diváka, které ho zamrazí a zahřeje. O závěrečném projevu, který pronesl, svým dokonale mrazivým hlasem, Robert F. Kennedy nelze říct ani slovo, protože i ty největší superlativy by nevystihovaly ty slova a ten hlas... Povinnost pro každého, kdo si chce dokázat, že i v dnešní době jde natočit úchvatný snímek plný emocí o minulosti (současnosti, budoucnosti?). (06.11.2007)

Bobby je jméno neformální a naznačuje, že jeho nositel byl oblíbený a měl blízko k lidem. Bohužel snímek tuhle neformálnost legendy americké politiky nedokáže zprostředkovat. Kandidát na prezidenta k nám promlouvá jen prostřednictvím svých projevů, ze kterých byly vybrány pohříchu ještě poměrně rozsáhlé pasáže. Nemám nic proti velkým myšlenkám, když se podávají nevtíravou formou. Tady jsem měl ale pocit, jako by se režisér poněkud inspiroval proslulou Oprah Winfrey Show. Nemám k tomuto způsobu komunikace vztah. Na můj vkus je to patetické a zároveň nasáklé vlezlým sentimentem. Dojímavá hudba se, jak přibývaly minuty, měnila v trýznivé mučení. Jednu hvězdičku si Bobby zaslouží za nápad vylíčit poslední hodiny před atentátem prostřednictvím kaleidoskopu postav hotelových hostů a zaměstnanců a použít tak metodu, kterou ve Spojených státech proslavil Robert Altman, a druhou za hvězdné obsazení a herecké nasazení. Na druhou stranu, přišlo mi, že některé postavy jsou nadbytečné a o některých bych se chtěl dozvědět víc. Celkový dojem: 45 %. (07.07.2015)

S trochou nadsázky by se dalo říct, že " hlavním hrdinou " celého filmu je zde nikoliv Bobby Kennedy, nýbrž hotel Ambassador. Nejvýstižnější však asi bude když napíši, že to jsou " obyčejní lidé " , kteří měli zrovna to " štěstí " a strávili tyto " osudové chvíle " ve zmiňovaném hotelu. Emilio Estevez tento snímek nepojal jako veskrze politický. Ikdyž samozřejmě i toto téma ( Vietnam, nezaměstnanost, rasová otázka.....) film provází. Je to hlavně příběh lidí, kteří se ocitli uprostřed jednoho z největších incidentů 20. st. , atentátu na Roberta F. Kennedyho. Estevezovi se podařil husarský kousek a to sice sehnat pro svůj snímek opravdu blištivou plejádu hereckých osobností a nutno jedním dechem dodat, že všichni zůčastnění tu " hrají jako o život ". Nutno podotknout, že k tomu dostali příležitost i díky brilantně napsanému scénáři a především výborně napsaným dialogům. Těch 120 minut snímku vám uteče jako voda. Pokud se naladíte na správnou notu vyprávění, zaručuji vám, že se nebudete ani na chviličku nudit a odměnou vám budiž opravdu dechberoucí finále snímku, v podobě projevu Bobbyho Kennedyho, při kterém vás bude mrazit. Estevezovi se povedl majstrštyk a já před ním hluboce smekám. Opravdu velice citlivě podané toto silné téma a bylo pro mě nesmírnou radostí a potěšením sledovat hvězdy jako Anthony Hopkins, Demi Moore, Sharon Stone, Helen Hunt, Lawrence Fishburne, Lindsay Lohen, William H. Macy...... to, jak všechny tyto zůčastněné toto téma tak semklo, nesnažili se urvat co nejvíce pro sebe z tohoto snímku a přesto ( nebo spíše právě proto ) jsme svědky opravdu pozoruhodných výkonů. Bez nejmenších pochyb a s nesmírnou radostí udílím snímku poctivých 5*! (03.07.2009)

Nevídáno, že někde mohou milovat politika... nebo to u nás ještě neumí s vymýváním mozků. A taky kdoví, jak dlouhého by ona adorace měla trvání, neboť sliby se slibují, blázni se radují, to se ale vzhledem k okolnostem už nedozvíme. Tak či tak, ke spokojenosti by mně stačil i Bobby bez Bobbyho, jen s cvrkotem personálu a všehochutí zajímavých hostů hotelu Ambassador, prodchnutý bouřlivou atmosférou doby, v kombinaci s malými osobními dramaty a všudypřítomným rozebíráním rasismu. To neznamená, že by mně senátor nějak zacláněl, zvlášť za výhradního použití archivních záběrů v kontextu s jeho živými, nepřevyprávěnými projevy. Musím přiznat okouzlení stylem šedesátek, na kterém se vskutku nešetřilo i nadšení z ženských postav, především v podání Sharon Stone, ale i Demi Moore, z mužů rozhodně neurazil Freddy Rodriguez a příjemně překvapil Christian Slater, jen sám Emilio, jako by tam nepatřil... (04.06.2014)

Puzzle několika příběhů odehrávajících se na pozadí demokratických voleb v Kalifornii. Nutno říci, že příběhy jsou kvalitou nevyrovnané, poslepované jsou ale velmi dobře a jako celek to funguje. Estevez dokázal filmu vtisknout patřičné emoce a určitou myšlenkouvou hloubku. Bobbyho si navíc užijete i bez nějaké velké předešlé znalosti politických dějin USA a to rozhodně není nedůležité. (14.08.2008)