Atentát v Ambassadoru

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí. (17.02.2007)

Iñárrituovská zápletka v príbehu s historickým podkladom. Ojedinelý zážitok, ktorý možno viac povie samotným Američanom, ale cez to všetko mi tento mozaikový námet dal viac, než som očakával. Réžia prekvapivo zručná, atmosféra obdobia vystihnutá na jednotku a okrem (už veľakrát zmienenej) postavy československej reportérky tu má všetko svoje miesto. Hudba, kulisy, to všetko stavia skvelý základ pre veľmi kvalitný film, ktorého najhlavnejším a najspoľahlivejším článkom boli herci. Každý si svoju postavu naozaj vychutnal a dotvoril jej charakter úplne hodnoverne. Neveril by som, že tak veľa vedľajších postáv, v tak krátkom čase a na tak malom mieste si dokáže diváka získať. 90%. (03.01.2010)

Zasmušilé tři hvězdičky pro film, který měl na to, aby utkvěl v paměti na věky. Jenže na to by nesměl stát za scénářem sám Estevez, jenž je velice schopný v dialozích a také nadaný jako režisér, ale dějové myšlení mu prostě uniká. Ambassadoru by stačila polovina postav, na nichž by se dala celá událost mnohem lépe vykreslit, stejně jako by herci dostali prostor pro svoje výkony. Závěrečná scéna postřelení jen ukazuje, kolik postaviček bylo pro příběh zbytečných a obzvlášť vynechání starých bardů (Sharon a Demi mě vážně neoslnily) by filmu jen prospělo. Mladá krev vpřed. To bylo heslo minulosti i současnosti. A troufám si tvrdit, že Bobby by se mnou souhlasil. (08.08.2007)

Čekal jsem jen další z plejády životopisných filmů, namísto toho jsem dostal nádherně zpracované příběhy a osudy několika lidí během jednoho jediného dne. Kutcher coby hippie dealer je fakt skvělej, stejně tak sfetlí študentíci pracující ve volebním štábu Bobbyho. Skvělé herecké výkony z nichž mě nevím proč nejvíce zasáhly a zaujaly ženské role - Demi Moore dokázala, že ještě vůbec nepatří do starého železa (jak výkonem tak vzhledem), Sharon Stone jsem poznal až po hodině filmu a bylo to opravdu příjemné překvapení, Heather Graham sice scénář nic moc neumožnil, ale už jen její přítomnost je příjemné a radostné setkání a Lindsay Lohan překvapivě exceluje v roli (opět) teenagerky, tentokrát ale dost rozumné, vnímavé a logicky uvažující. Závěrečný monolog ponechám radši bez komentáře, neboť se stále a pořád ukazuje, že to ještě pořád pro valnou většinu lidí jsou jen prázdná slova bez významu.... naneštěstí. (19.01.2009)

Nevídáno, že někde mohou milovat politika... nebo to u nás ještě neumí s vymýváním mozků. A taky kdoví, jak dlouhého by ona adorace měla trvání, neboť sliby se slibují, blázni se radují, to se ale vzhledem k okolnostem už nedozvíme. Tak či tak, ke spokojenosti by mně stačil i Bobby bez Bobbyho, jen s cvrkotem personálu a všehochutí zajímavých hostů hotelu Ambassador, prodchnutý bouřlivou atmosférou doby, v kombinaci s malými osobními dramaty a všudypřítomným rozebíráním rasismu. To neznamená, že by mně senátor nějak zacláněl, zvlášť za výhradního použití archivních záběrů v kontextu s jeho živými, nepřevyprávěnými projevy. Musím přiznat okouzlení stylem šedesátek, na kterém se vskutku nešetřilo i nadšení z ženských postav, především v podání Sharon Stone, ale i Demi Moore, z mužů rozhodně neurazil Freddy Rodriguez a příjemně překvapil Christian Slater, jen sám Emilio, jako by tam nepatřil... (04.06.2014)