Stranger Things

|| 1. série – 95% Perfektně gradovaná mysteriózní, místy až hororová atmosféra mě chytla a odmítala pustit. A to ani horory nemám rád. Ona ta hororová část je totiž velmi cíleně rozbita humornými scénami, což odlehčuje celý dojem ze seriálu a vytváří skvělý mix emocí. Vyprávění příběhu má precizní tempo. Postavy prochází určitým vývojem a je radost sledovat jejich dialogy. Jo a Winona Ryder? Wow. Ta si větší část seriálu doslova sebrala pro sebe. Podala famózní a hlavně uvěřitelný herecký výkon. Stranger Things mi hodně připomíná začátky Lost, snad se to nezvrtne. Jo a chtlěo by to o maličko víc 80s. || 2. série – 50% Ach jo... Sice jsem se dočkal více osmdesátkovýho feelu, ale za jakou cenu? Velkolepé finále první sezóny bylo v podstatě pošlapáno během prvních dílů. Vývoj postav šel úplně do kytek, jejich chování leckdy nedává vůbec smysl, Nové postavy (Max, Billy) měli slušný potenciál, ale bohužel. Celá jejich linka byla zbytečná a vyřešená pomocí jedné agresivní deus ex baseball bat. A proč že to Billy vlastně nemá rád Lucase? Jo vlastně, red herring. Celá tahle sezóna působí jako jeden velký red herring s nudnou opakující se plot line z první série. Až na to, že úplně chybí ta kulervoucí atmosféra. Paradoxně nejméně oblíbený díl, kapitola sedm, která se odehrává v Chicagu, považuji za jeden z nejlepší této řady. Ten díl totiž někam posouval celkový děj do šířky a zapustil kořeny do třetí řady. Druhá řada mě ale stále ve finále bavila, Max mě i přes svojí scénáristickou ignornaci baví, přeci jenom kdo by neměl rád zrzku na skejtu, co umí počítačový hry. Nějaká atmosféra tam stále byla. Uvidíme, jak se naváže. Pevně doufám, že šlo pouze o nutný most k přechodu na více kontinuální vyprávění skrze více řad. || 3. série – 60% Druhá řada se opravdu ukázala jako tupá vata pro změnu vyprávění na kontinuální příběh. Největší obětí této transformace je bohužel Hopper, jehož vývoj není vůbec přirozený. Buď jak buď, stále si nemůžu zvyknout na tu plejádu antiklimatických momentů. Hororové prvky mixnuté s absurdními vtipnými momenty jsou fajn, ale já si vždy ve finále musím trhat vlasy, protože to z logickýho hlediska nedává žádný smysl. Ty momenty jsou tak časté, že začínám pochybovat o své snaze Stranger Things někam zařadit. Ono to ve finále možná bude tak, že si ze sebe – a z osmdesátkových akčnáků – tvůrci prostě a jednoduše dělají prdel. Bratři Dufferové mi ale opravdu neusnadňují cítit se u jejich vyprávění pohodlně, když mi nejdříve naservírovali kulervoucí první řadu. (13.08.2019)

|| 1. série – 95% Perfektně gradovaná mysteriózní, místy až hororová atmosféra mě chytla a odmítala pustit. A to ani horory nemám rád. Ona ta hororová část je totiž velmi cíleně rozbita humornými scénami, což odlehčuje celý dojem ze seriálu a vytváří skvělý mix emocí. Vyprávění příběhu má precizní tempo. Postavy prochází určitým vývojem a je radost sledovat jejich dialogy. Jo a Winona Ryder? Wow. Ta si větší část seriálu doslova sebrala pro sebe. Podala famózní a hlavně uvěřitelný herecký výkon. Stranger Things mi hodně připomíná začátky Lost, snad se to nezvrtne. Jo a chtlěo by to o maličko víc 80s. (13.08.2019)

|| 2. série – 50% Ach jo... Sice jsem se dočkal více osmdesátkovýho feelu, ale za jakou cenu? Velkolepé finále první sezóny bylo v podstatě pošlapáno během prvních dílů. Vývoj postav šel úplně do kytek, jejich chování leckdy nedává vůbec smysl, Nové postavy (Max, Billy) měli slušný potenciál, ale bohužel. Celá jejich linka byla zbytečná a vyřešená pomocí jedné agresivní deus ex baseball bat. A proč že to Billy vlastně nemá rád Lucase? Jo vlastně, red herring. Celá tahle sezóna působí jako jeden velký red herring s nudnou opakující se plot line z první série. Až na to, že úplně chybí ta kulervoucí atmosféra. Paradoxně nejméně oblíbený díl, kapitola sedm, která se odehrává v Chicagu, považuji za jeden z nejlepší této řady. Ten díl totiž někam posouval celkový děj do šířky a zapustil kořeny do třetí řady. Druhá řada mě ale stále ve finále bavila, Max mě i přes svojí scénáristickou ignornaci baví, přeci jenom kdo by neměl rád zrzku na skejtu, co umí počítačový hry. Nějaká atmosféra tam stále byla. Uvidíme, jak se naváže. Pevně doufám, že šlo pouze o nutný most k přechodu na více kontinuální vyprávění skrze více řad. (13.08.2019)

|| 3. série – 60% Druhá řada se opravdu ukázala jako tupá vata pro změnu vyprávění na kontinuální příběh. Největší obětí této transformace je bohužel Hopper, jehož vývoj není vůbec přirozený. Buď jak buď, stále si nemůžu zvyknout na tu plejádu antiklimatických momentů. Hororové prvky mixnuté s absurdními vtipnými momenty jsou fajn, ale já si vždy ve finále musím trhat vlasy, protože to z logickýho hlediska nedává žádný smysl. Ty momenty jsou tak časté, že začínám pochybovat o své snaze Stranger Things někam zařadit. Ono to ve finále možná bude tak, že si ze sebe – a z osmdesátkových akčnáků – tvůrci prostě a jednoduše dělají prdel. Bratři Dufferové mi ale opravdu neusnadňují cítit se u jejich vyprávění pohodlně, když mi nejdříve naservírovali kulervoucí první řadu. (09.09.2019)