Stranger Things - Season 4

Čtvrtá řada byla velkolepá, akční, emotivní, vizuálně až neuvěřitelně nadupaná, hudebně výborná, herecky skvělá a kdybych znala víc vychvalujících přidavnejch jmen, tak ještě mnohem více. Při scéně v Suziině domě jsem měla upřímnou dětskou radost a při scéně Eddieho (btw Eddie byl parádní postavou od hlavy až k patě, od začátku svojí linky až do konce) hrajícího Metallicu jsem si říkala, kurňa, to je fakt dobrý. Skupinu Steve/Robin/Dustin naprosto miluju a dala bych svou ledvinu za to, bejt s nima kámoška. Vtip a atmosféra osmdesátek, kostýmy, účesy, insidejoky a vývoj postav je to, co dělá Stranger Things unikátem a naprosto chápu celý ten hype kolem a podílím se na něm. Proč mám teda ze čtvrté série nejvíc smíšený pocity? Není to kvůli ničemu jinýmu, než samotnýmu ději a zápletce téhle série. Upřímně bych byla ráda, aby to touhle sérií skončilo, páč mám strach, co přinese série pátá. Nebojím se, že by nebyla pořád tak skvěle vizuálně ujetá, tak nerdovsky rozkošná a vtipná, ale bojím se, že by prostě byla utahaná, poněvadž přesně to bych řekla už i to téhle, čtvrté sérii. Navzdory vší akci mi přišla nejvíc zdlouhavá a nejvíc jsem měla tendence se nudit. Celá dějová linka s El v laboratoři mi drásala nervy, což bylo teda většinou rychle zapomenuto v důsledku následný výměny za lepší scénu. Mike a Will byli v těhle sérii smutně nevyužitý, stejně tak i Johnatan, ten si to ale aspoň se svým pizza boyem vykompenzoval občasným vtipem. Co mě dopálilo asi nejvíc byl konec, a to konkrétně Maxin osud, když už se rozhodli, že bude čtvrtou obětí, měla jí i zůstat. Nemám tohle „zázračné“ oživování postav ráda a akorát mě to pak nutí bejt naštvaná nad tím, proč teda tenhle magic oživovací trik nepoužili i na někoho jiného (jediný trochu logický vysvětlení jejího oživení je možnost využití oživený, leč nějak poznamenaný Max UpsideDownem do další série, ale to uvidíme za pár let). Finální celkové shledání mi přišlo hrozně rychlý s paradoxně málo emocema s plno otázkama kolem. A zamést nakonec takovouhle událost pod nálepku „zemětřesení“ se taky nemůže dělat do nekonečna ne?  Shrnuto podtrženo, Stranger Things jsou fenoménem na velmi vysoký úrovni a to včetně čtvrté série, která ale, dle mého, už pár much má. Doufám, že bratři Dufferovi udrží tenhle standard i v páté sérii a neskončí zamotaní v spletitých chapadlech Vecny, MindFlayera, Demogorgona nebo čehokoli jiného, co si na příště vymyslí. Pls dejte v další řadě Stevovi už nějakou tu lásku ať může začít pracovat na těch 6ti prccích. (01.07.2022)

Čtvrtá série je jedna velká audiovizuální bomba, kterou umocňuje vynikající ambientní soundtrack, jenomže nebýt skvělého záporáka, tak jdu s hodnocením mnohem níž, protože se opět pracuje s obrovskou naivitou a stupiditou při jednání různých složek (viz Ruská armáda, vláda USA …). Chápu, že tento přeliv mezi naivitou, pohádkou, komedií, thrillerem, hororem a dramatem je doménou Stranger Things, nicméně v mých očích pak tato hojně zastoupená stupidita, shazuje všechny scény, kterým bych bez váhání vpálil 10/5 a nakonec nemůžu Stranger Things brát vážně. Za Henryho (001) vývoj, spolu se stvárněním obráceného světa, jsem však spokojenej hodně, protože na konec vše do sebe krásně zapadlo a příběhová linka tak nepůsobila jako nesourodá směs. Bojím se však, že už Stranger Things nemá co nabídnout a další série bude či budou velký průser, ale nechám se překvapit. (05.07.2022)

Celkem mě baví, že bratři Dufferovi se tváří jakoby sežrali patent na dobrou tvorbu a v celých prvních osmi dílech jim to vlastně všichni žerem i s navijákem, protože dokázali vytvořit komplexní, zábavné a extrémně dobré seriálové dílo, jenž víceméně nemá hluchých míst a jede na jedničku s hvězdičkou jak ve vizuálním aspektu, tak v herectví, napětí a všem, na co si divák vzpomene. O to větší šok je pak fakt, že se ve studiu při tvorbě posledního dílu asi všichni zkouřili, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak se může takhle rozjetá série obrátit v naprosto klišovitou sentimentání patlaninu, ve které v posledním 3HODINOVÉM!!! dílu dostaneme doslova každý prvek, který dělá špatný film špatným filmem - šablonovitou kostru celé epizody, nudný průběh, po třech sériích klasický a popravdě už nudný cliffhanger, který snad už nikoho nemůže překvapit, a extrémní ždímání citů a slz diváka, jen aby měl pocit, že viděl “kvalitní finální epizodu”. Celý tento fakt pak zanechává prapodivně rozpačitou hořkost v puse z toho, že takhle výborná série dostala tak parodické zakončení. Až si říkám, jestli si z nás nedělají prdel. (06.07.2022)

Ačkoliv nemůžu říct, že bych byl vyloženě zklamán, nemůžu hodnotit výš. Nejsem totiž ani tak zklamán, spíš se naplnila má očekávání. Pozdější řady Stranger Things nikdy nedosáhnou kvalit těch prvních. Především z jednoho důvodu: je to totiž hrozně velké. Je mi fuk, že to Dufferovi předem avizovali. Jedná se totiž pravděpodobně o syndrom, kterým začne trpět každý seriál, když se začnou přidávat série – a to neplánovaně či plánovaně. Víte, kouzlo Stranger Things před lety spočívalo především v tom, že dokázaly správně zkombinovat osobní rovinu s rovinou „bigger picture“. Takové drobnosti, jako lezení oknem za přítelkyní do pokoje nebo sice vážné, ale pořád osobní starosti, jako je pohřešování syna, dávaly první řadě něco, s čím se člověk dokázal ztotožnit, něco, co sice v mnohdy tísnivé rovině ale přesto dokázalo seriálu dodat každodennost. Čtvrtá série sice na tohle úplně nerezignovala, ale od zhruba třetího dílu je středobodem většiny děje boj se záporákem z jiné dimenze. Jo, cením, že se Hopper už nechová jako retardovaný fotřík a že se postavy neprohánějí po vycíděné ruské základně uprostřed USA. Nicméně… Dufferovi tvoří stále větší a větší obraz, stále více a více propojují a vysvětlují, ale já bych prostě jen rád prožil s postavami ten civilní strach o blízké. Jasně, je tu Max, která dost možná nepřežije Vecnovo řádění, ale mně daleko víc sedělo, když postavy pořádně nevěděly, co se v Hawkinsu děje, po lese se potuloval možná tak jeden demogorgon a frajeři se ve škole rvali o holku. Méně je někdy více, ale zmlsanému publiku – vidno dle komentářů – prostě tyhle mega propojené vesmíry a mytologie sedí. Není divu, jsme ve věku marvelizace. Ze čtrté série jsem si teda nejvíc užil to, co zde sklidilo nejvíc kritiky, totiž první dvě epizody, kdy se celý děj teprve rozjíždí a postavy řeší své všednodenní starosti, a pak shledávačku na konci. Samotný záporák Vecna se ze začátku jeví zajímavě, ale horor postupně opadá, jak je jeho tajemství odhalováno (megaklišé „lidi jsou zlí, a tak je budu zabíjet, sice ze mě bude největší hajzl na světě, ale neva“), a ty rádobydramatické pauzy v každé větě a pomalá mluva jednoho doženou k přání, ať už se konečně vymáčkne a přestane házet ten drsný ksicht. Zároveň mám problém s tím, že ve spoustě scén není pořádně nic vidět – kritika, kterou si vysloužila bitva o Zimohrad ve Hře o trůny, by se dala aplikovat i zde. Asi byla blbost pouštět si poslední epizodu za bílého dne. V souvislosti s tím, jak se Hawkins na konci série promění, si té tmy a studených filtrů nejspíš v páté sérii užijeme dosytosti. (1 382.) (18.07.2022)

Nějak si už nedokážu vychutnat tu nostalgii z první a druhé série. Už třetí série trošičku zaváněla, ale teda ta čtvrtá je jen recyklace vsech klišé a keců, co se da sesbírat nejen v tomto seriálu, ale obecně. Bubák a jeho svět jsou super, každopádně to tříštění linií a trapnost už nedrží pohromadě. Poslední dva díly jsou spíš utrpení a to musím dát zas hvězdičku dolů. Doufám, že to nebude mít s další sérií sestupnou tendenci, ale naskočí na kvalitnější styl vyprávění. Díky za oprášení retro songů a taky za Ewoka Dustina. (14.07.2022)