The Brown Bunny

Zdánlivě vyprázdněný road trip s divným pavoukem za volantem bílé dodávky, který si cestou fouká na svou emocionální bolístku. Vincent Gallo znovu dokazuje, že pochází z jakési cizí dimenze a láduje do nás tuhle v dlouhých záběrech dávkovanou pocitovku. Rozpočet 10 milionů $? Pak minimálně devět jich musela "spolknout" Chloë Sevigny v její závěrečné miniroličce, jinak si nedokážu představit, kam ty prachy mohli ulít. Moc hezká hudba, v kombinaci obrázků z amerických silnic dokresluje příjemnou atmosféru. (21.11.2012)

Prosim vás, a co chcete? Tohle je jedna z nejlepších one-man show, co kdy plátno spatřilo, filmek dělaný téměř na koleně, a ano, se slečnou na kolenou na konci. Když pro nic jiného, je to tady aspoň pro to gesto: není třeba velkých studií a jejich rozpočtů, aby obraz odvyprávěl příběh. Jímavé je i to, že to vlastně nefunguje: velký pokus o naturalistickou opravdovost, o ponor do hloubi osamělcovy duše, a ztroskotá to právě na tom senzačním závěru -- tajemství je fuč, neboť ho poznáváme. Aha, tak takhle to bylo. V tom případě se dalo vyprávět filmověji. (Ale rozhodně by k tomu bylo potřeba víc lidí a techniky.) Úctyhodný pokus, který ne až tak funguje, to je pro mě tohlo malé odvážné autoporno -- pardon: motoporno. (16.11.2009)

The Brown Bunny v podstatě nemá žádný děj. Jeho síla pro mě spočívá v jednotlivých scénách. Jedná se o obyčejnou, nezajímavou road movie, jejíž podstatná část děje spočívá v nezáživné jízdě autem napříč státy a v detailních záběrech kamery na Vincenta Galla. Ukazuje nám svůj ztrápený, plačící obličej, sledujeme, jak mu za jízdy vítr pročesává vlasy a díváme se do jeho modrých očí. Po chvíli začne být tato "dlouhá cesta" stereotypní a tak se může lehce stát, že se člověk pod její mlčenlivostí a volným průběhem poddá vlastním myšlenkám. Jakoby nechává diváka, aby se sám začal postupně unášet na jejích vlnách a zamyslet se nad vším, k čemu mu dá toto tempo prostor. A mezitím jistě všichni nedočkavě čekají na "ten" závěr, kvůli němuž se toto dílo stalo horlivým předmětem diskusí. Od chvíle, kdy se v pokoji objeví Chloë Sevigny, pro mě následovalo nejsilnějších zhruba deset minut celého filmu. Nečekaná pointa mě poněkud vytrhla ze zaujetí posledních scén. Příliš se mi zde nehodila a byla bych radši, kdyby vše skončilo "skutečně." Celkové vyznění snímku, a především závěr, na mě tak zvláštně zapůsobil, že nemohu hodnotit jako obyčejný průměr. (30.07.2011)

nedám plné hodnotenie, aj keď som v drásavom pokušení tak učiniť... dva dni predtým, než som si pozrel hnedého zajačika som bol v kine na rivalov (rush) a myslím si, že to sú alfy a omegy môjho vkusu, zátvorky, ktroré ohraničujú podľa mňa to, čo je z môjho pohľadu dobrý film - v zmysle: dobrý = osobný, s výpoveďou, netradičný, zaujímavý (je jedno, čím - ale aspoň niečím)... brown bunny, samozrejme, nie je až taký super, ako ho hodnotím (rovnako, ako rush objektívne nie je taký mizerný, ako ho podhodnocujem), ale pre mňa leží na opačnej strane barikády, na opačnom konci bojového/hracieho poľa - a pre mňa dôležitý fakt: na tom mojom konci! ok, gallovi šibe, je tak trochu narcis a tlačí na pílu "umeleckosti" (artovosti), ale nejako mi to tu sedí, dáva mi to celé zmysel a, bohajeho, páči sa mi to... v istých chvíľach som mal pocit, že soffia coppola sa musela trošku hecnúť týmto filmom, keď chystala "somewhere"... a čo dodať ku krásnej chloe? dobre to robí! (26.10.2013)

Vincent Gallo si chcel natočiť svoj vlastný Paríž, Texas. Mal nato 10 mega, ale pôsobí to, že mal skôr 10 dolárov. K tomu mal veľké ego, odhodlanie prekračovať hranice a depresívnu náladu. A v závere mu to funguje, viac než by človek čakal. Ale je to čistá pocitovka, kde sa takmer nerozpráva, takže záleží fakt od nálady. O felovacej scéne som dopredu vedel. 3,5* (21.03.2022)