11'09''01 - September 11
11'09''01
VOD (1)
Obsahy(1)
Jedenáct filmařů z jedenácti zemí sleduje celosvětový dopad teroristických útoků z 11. září 2001. Neobvyklá sbírka krátkých filmů. (Netflix)
Recenze (54)
V jedné věci souhlasím s woodym, je to nevyvážený film. Naprosto mne minula část, kterou režíroval Iñárritu, ale Nairova je tak brilantní, že vyváží mexický úsek, který bych bez mrknutí oka hodila do odpadu. Všechny ostatní povídky jsou výborné, byť Imamurovo spojení s 11. zářím mi poněkud uniká, držel se pouze nápovědy o poselství míru. Velmi mě oslovily povídky Loache a Penna, hodně zajímavá je Lelouchova a okouzlující i s přídavkem humoru Ouédraogova část. ()
Projekt, na ktorom sa malo vyblázniť 11 rozdielnych režisérov, z rozdielných kultúr a rôznych náboženstiev. Téma : "Teroristický útok na Dvojičky v New Yorku". Každý to podal svojskym spôsobom, z vlastného uhla pohľadu. V Iráne detičky nemali poňatia o tejto katastrofe.... Veď ako aj, keď nepoznajú ani telefón a hodinky vidia len nakreslené na papieri. Alebo Čiľan , žijúci v Londýne , si 11.september spojil s takisto krvavým rovnakým dátumom - zavraždenie prezidenta Allendeho a použil svoj príspevok za obžalobu americkej snahy o ovládnutie celého sveta. Jednotlivé príspevky kvalitatívne kolísali, ale najväčší dojem vo mne zanechala snímka s najmenším počtom obrazového materiálu .... : Alejandro González Ińárritu. To bol príspevok, kvôli ktorému sa oplatilo pozrieť celý film !!! ()
Nevyvážený film.To se mi jako první vybaví když mi někdo v budoucnu poví o projektu Alaina Briganda 11'09''01.11 minut, 9 vteřin, 1 filmové políčko.Zní to zajímavě ale výsledek je rozpačitý.Nejvíce mě asi strhl ten příběh hluchoněmé ženy Clauda Leloucha.Pak tu je děsivý pohled na události od Gonzáleze Ińárritu, vtipný o chlapcích honících Bin Ládina v Burkině Faso, nudný o ženách ze Srebrenice, obžaloba USA od Kena Loache ale co jsem vůbec nepochopil byl ten egyptský o duchovi mrtvého vojáka.To mi chtělo říct hlubokou myšlenku ale jistě je nejslabší. Je to problém každého povídkového filmu, příště radím vybrat si trochu jiné režiséry. ()
11'09''01 je almanachem reflexí na den, jenž v tzv. západní civilizaci (a vlastně nejen v ní) mnohé na životě změnil. Filmový almanach má stylovou formu zpracování (těch jedenáct minut, devět vteřin a k tomu jedno okénko), některé dílky se blíží pietě, další upozorňují na skutečnost, že ten, kdo seje vítr, potom sklízí bouři, jiné jsou hříčkou nekonformity, útočí se na předsudky a lidskou omezenost. Peršanka Samira Machmalbaf ukazuje dětskou nevinnost a lidskou chudobu i víru ve vzdělání jako nutnost pokroku lidství. Zaujme neúnavná učitelka v uprchlickém táboře (Marjam Karimi). Francouz Claude Lelouch využívá událost jen ke kulise u niterné nejistoty v mileneckém vztahu hluchoněmé fotografky (Emmanuelle Laborit) a turistického průvodce (Jérôme Horry). Egypťan Júsuf Šahín (ve filmu ho představuje Nour El-Šerif) přispěl niterným rozjímáním s upozorněním na začarovaný kruh ideologií a vražd. Danis Tanović z Bosny a Angličan Ken Loach připomínají tragédie, jež patří mezi ostudy západní civilizace. První prostřednictvím Selmy (Dzana Pinjo) srebrenický masakr, druhý zase skrze chilského exulanta (Vladimir Vega) tu nechvalně známou roli Spokojených států amerických u puče v jihoamerické zemi. Burkiňan Idrissa Ouedraogo přihodil hříčku o dětských nadějích chudé africké země. Zaujme Adama (Lionel Zizréel Guire), hledající způsob k zaplacení léčby své nemocné maminky, i jeho kamarádi (René Aimé Bassinga, Lionel Gaël Folikoue, Rodrigue André Idani a Alex Martial Traoré). Mexičan Alejandro González Iñárritu upomíná na vnímání události a ohromení z televizního sledování, a je v tom nesmlouvavý. Izraelec Amos Gitai trochu uštěpačně konstatuje tu běžnější izraelskou realitu a také novinářskou (Keren Mor) zuřivost, jež zdatně ke všeobecné hysterii přispívá. Indka Mira Nair přes bolesti pákistánské matky (Tanvi Azmi) pláče z honu na čarodějnice. Američan Sean Penn využívá stín události k meditaci o životě, smrti a osamělosti a ke konfrontaci veřejného a soukromého. Jde o koncert pro jednoho starce (Ernest Borgnine). Almanach uzavírá Japonec Šóhei Imamura s černohumornou hříčkou o psychických dopadech všech "svatých" válek. Zaujme jak "had" Jukiči (Tomorowo Taguči), tak jeho mladá žena Sae (Kumiko Asó) a jeho rozezlená maminka (Micuko Baišó). 11'09''01 je filmovým almanachem, má ukazovat pestrost a různorodost k jednomu motivu, slova o nevyváženosti spíše vypovídají o subjektivních pocitech vkusu či samotné schopnosti k otevřenému přijímání. Výsledek je poměrně (a snad dokonce překvapivě) kritický a nepatetický. ()
11. září 2001 mi bylo něco málo přes 4 roky, coby dítě jsem ty události nevnímal a začal jsem o nich slýchat až mnohem později ve škole (a poprvé ještě ani moc neporozuměl, o co přesně šlo). Až postupně se mi v průběhu let u dalších zmínek a článků dotvořil obraz toho, co se tenkrát událo a na tomto snímku s 11 krátkými (cca 11timinutovými) filmy od 11 různých režisérů z 11 zemí světa musím ocenit i seřazení jednotlivých příspěvků tak, aby se v nich ony události funkčně a srozumitelně postupně odkryly i pro neznalého diváka. V první íránské povídce se setkáváme s prostředím základní školy a učitelky, která se ptá svých žáků, zda slyšely, co se stalo, v druhé povídce uvidíme mj. dokumentární záběry v televizi, další nabízí i různé reakce v mediálním a uměleckém světě či exkurs do souběžně probíhajících teroristických útoků ve stejnou dobu v jiné krajině (strhující příspěvek s reportérkou v izraelských ulicích, který natočil Amos Gitai)... Nejvíc na mě zapůsobil francouzský příspěvek: Claude Lelouch v malém silném dramatu hluchoněmé ženy znovu ukazuje, jak ty velké dějinné události mohou být pro obyčejného člověka (který právě prožívá zcela jiné události svého života a vlastní dramata) úplně nepodstatné. Silným zážitkem byly i krátké filmy z USA (Sean Penn a jeden den starého muže v podání herecké legendy Ernesta Borgnina) a západoafrické krajiny Burkina Faso (Idrissa Ouedraogo a velmi pěkný příběh s dětskými hrdiny okořeněný humorem). Šahínův příspěvek z Egypta mě zaujal neotřelou fantasy zápletkou i přítomnosti samotného režiséra v roli sebe sama na plátně, Danis Tanović oslovil poutavou vizuální poezií a závěrečné podobenství Š. Imamury s člověkem převtěleného do hada bylo tak děsivě bizarní a současně i působivé, že na něj i přes ty hořké pocity asi jen tak nezapomenu. Povídky od režisérek z Iránu (Makmalbafová) a Indie (Nairová) ve mě zanechaly méně výrazný dojem, byť ta íránská zase tvoří v rámci celku velmi pěkný úvod. Z dokumentárně laděných příspěvků určitě beru Kena Loache, který vytvořil místy hodně zajímavou koláž s postavou zpívajícího emigranta v Londýně, ale pak zbývá poslední příspěvek, který jsem nezmínil, jehož autorem je mexický režisér Iñárritu - a ten skončil v mých očích jako naprostý odpad. Vážně zlatý Godard, který ty své střihové experimenty obvykle alespoň naplňuje obrazem a občas v nich má zajímavé segmenty, zatímco tohle... Iñárritu tady nabídl 11 minut tmy se zvukovými ruchy, občasným vizuálním zábleskem do té tmy a občasným výkřikem do těch ruchů a vážně nepobírám, co tím chtěl autor sdělit. Naštěstí jde jen o jednu jedenáctinu z jinak velmi povedeného celku, který navzdory Iñárrituovi mohu ohodnotit 4 hvězdičkami. [75%] // SAMOSTATNÉ HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH PŘÍSPĚVKŮ z mé strany: Samira Makhmalbafová 3*, Claude Lelouch 5*, Júsuf Šahín 4*, Danis Tanović 4*, Idrissa Ouedraogo 4*, Ken Loach 4*, Alejandro González Iñárritu odpad!, Amos Gitai 4*, Mira Nairová 3*, Sean Penn 5*, Šóhei Imamura 4*. () (méně) (více)
Galerie (17)
Photo © Polyfilm
Reklama