21 gramů

Brilantní scénář, naskládaný jako dílky puzzle, což zde ale není na škodu, právě naopak - skládankovité schéma vyprávění umocňuje dojem neuvěřitelně silného a lidského příběhu. Perfektní režie, kde Alejandro González Iňárritu opět dokazuje, jak umí natočit ty nejsložitější lidské emoce a problémy neuvěřitelně poutavě, zaujatě a tak, že vám nezbyde než se všemi postavami soucítit, ať jsou téměř jakékoliv. Samozřejmě nic z toho by nemohlo fungovat bez adekvátních hereckých výkonů, které jsou zde opravdu do jednoho excelentní, nemá cenu vyjmenovávat. (28.01.2006)

Nevím jestli to je nějaká zvláštní úchylka současných scénáristů, že si libují v lidských mozaikách spojených autohavárii. Třeba je to vzrušuje stejně jako hrdiny Cronenbergova Crashe, možná jim to přijde jako ta nejpravděpodobnější možnost střetu několika rozdílných povah, každopádně po Magnólii, po Amores Perros a před Haggisovým Crashem vznikl další film, jehož hrdiny spojuje srážka aut. Alejandro González Iňárritu mnohé oslnil svým debutem tudíž od něj mnozí očekávali mnoho, příliš mnoho. A mnoho toho také dostali. Iňárritu se nespokojil se třemi důležitými postavami prožívajícími nejtěžší chvíle svých životů, rozhodl se navíc nerespektovat základní narativní postupy a děj rozkouskoval do úctyhodného množství dílků, které následně poslepoval v co možná nejefektivnější celek. Ač to není vyprávění chronologické, film nepostrádá relativně stabilní dramatický oblouk, i když je otázkou, zda k 21 gramům přistupovat jako k obyčejnému dramatu a vnímat jej tak, jak běží, nebo jako k jednoduchému puzzle, které teprve dosazením posledního dílku nabývá na smysluplnosti. Možné je obojí, každopádně mě zklamala plytkost ve finále poskládaného příběhu o neměnné hmotnosti duše, rozmělněná navíc melodramatičností čouhající z každého záběru. Obsah je příliš rozmělněn formou. Pokud to režisér dokáže obrátit ve svůj prospěch jako Gaspar Noé ve Zvráceném, pak fajn, ale melodramatická love story si podobné zpracování nezaslouží. 80% Zajímavé komentáře: Lima, Anthony, Marigold, Arius, Jordan, reypal, Alexis (12.08.2006)

9 / 10 Zatiaľ čo pri Amores Perros som si bol maximálnym hodnotením stopercentne istý, pri tomto formálnom pokračovani to tak celkom nebolo. Počas jeho sledovania som mal totiž veľmi nepríjemný pocit, že celé to rozbitie časovej súslednosti príbehu bolo už len čisto samoúčelným ťahom - Ińárrituovi to pri jeho predchádzajúcom filme vyšlo, tak prečo to tak nespraviť ešte raz, no nie? Aby sme sa rozumeli, ešte stále ide o veľmi kvalitný snímok, ktorý vás chytí a nepustí, kým sa neprehryziete až do jeho trpkého konca, no faktom zostáva, že 21 gramov už nepôsobí tak živelne a bezprostredne ako režisérova prvotina. A to je veľká škoda. (16.12.2005)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

„Koľko životov žijeme? Koľkokrát zomrieme? Vraj v momente našej smrti všetci strácame 21 gramov. Každý. Koľko sa toho zmestí do 21 gramov? Koľko váži 21 gramov?“ Zaujímalo by ma, ako by 21 GRAMOV vyzeralo s chronologicky zostrihaným dejom. No... neviem, neviem. Priznajme si to, príbeh je riadne jednoduchý (čo ešte teoreticky nemusí znamenať zlý). Režiséra Iñárritua nemám príliš v láske, mám pocit, že je prehnane patetický (hoci sa snaží o pravý opak). Ale zasa - atmosféru má dobrú a herci v jeho filmoch zvyknú podávať takmer výborné výkony. To je tentokrát prípad robustného Benicia Del Tora, krásnej Naomi Wattsovej a jej bradaviek (a to túto podozrivú hérečku nemusím) a spoľahlivého Seana Penna. Napriek nudnému scenáru ubolené a silné. (20.03.2005)