21 gramů

Bolestivá Rubikova kostka, jejíž kousky poletují plátnem na přeskáčku a každý dílek, který zapadl na své místo, rve maso až do krve. Časová diskontinuita dala silnému příběhu zvláštní netrpělivé kouzlo, protože zatímco režisér VÍ, ale nás nechává objevovat. Co je víc než příběhová hra s divákem a intenzivní herecké výkony? Nesnesitelná lehkost a tíha bytí vyjádřená v jednadvaceti gramech a v jemném filtru zachycení tisíce maličkostí, které běžným všednodenním okem nevidíme, ale pod Alejandrovou lupou jsou náhle určující. A přesto není překročena ta neviditelná hranice mezi vykonstruovaností a promyšleností. 9/10 (27.08.2007)

Nevím jestli to je nějaká zvláštní úchylka současných scénáristů, že si libují v lidských mozaikách spojených autohavárii. Třeba je to vzrušuje stejně jako hrdiny Cronenbergova Crashe, možná jim to přijde jako ta nejpravděpodobnější možnost střetu několika rozdílných povah, každopádně po Magnólii, po Amores Perros a před Haggisovým Crashem vznikl další film, jehož hrdiny spojuje srážka aut. Alejandro González Iňárritu mnohé oslnil svým debutem tudíž od něj mnozí očekávali mnoho, příliš mnoho. A mnoho toho také dostali. Iňárritu se nespokojil se třemi důležitými postavami prožívajícími nejtěžší chvíle svých životů, rozhodl se navíc nerespektovat základní narativní postupy a děj rozkouskoval do úctyhodného množství dílků, které následně poslepoval v co možná nejefektivnější celek. Ač to není vyprávění chronologické, film nepostrádá relativně stabilní dramatický oblouk, i když je otázkou, zda k 21 gramům přistupovat jako k obyčejnému dramatu a vnímat jej tak, jak běží, nebo jako k jednoduchému puzzle, které teprve dosazením posledního dílku nabývá na smysluplnosti. Možné je obojí, každopádně mě zklamala plytkost ve finále poskládaného příběhu o neměnné hmotnosti duše, rozmělněná navíc melodramatičností čouhající z každého záběru. Obsah je příliš rozmělněn formou. Pokud to režisér dokáže obrátit ve svůj prospěch jako Gaspar Noé ve Zvráceném, pak fajn, ale melodramatická love story si podobné zpracování nezaslouží. 80% Zajímavé komentáře: Lima, Anthony, Marigold, Arius, Jordan, reypal, Alexis (12.08.2006)

Zpřeházené řazení scén mě napřed trochu mátlo, ale když si uvědomíte, že dějově se ubíralo několika směry a taky že v životě jsou okamžiky, které se s odstupem času zdají významnější, zatímco jiné se rozplynou, aby někdy opět vytanuly, když přijde někdo další, do jehož skládanky života správně zapadnou, tak to mělo svůj význam a ne, že to byl jen režiserův emancipovaný pokus o "cool" střih. Přestože plný bolesti, tak nádherný příběh, který působí drtivě autenticky, mistrovsky zahraný. Benicio Del Toro hraje tak, že se musíte nutně zamýšlet nad bolestí toho chudáka. Jenže tak a "takové" hrají vlastně všichni. (06.02.2005)

Alejandro González Ińárritu se rozhodl, že nebude točit obyčejné filmy a jeho druhý příspěvek do světové kinematografie je toho důkazem. Film je zpočátku chaotický, ale jakmile do sebe jednotlivé střípky mozaiky začnou zapadat, začne být jasné, že se jedná o absolutní filmovou bombu. V hlavní ženské roli se zaskvěla krásná Naomi Watts, jíž zdatně sekundovali mužští kolegové Sean Penn a Benicio Del Toro. Nicméně bych se na film podíval i v klasické formě, možná by byl ještě lepší. Možná. (07.05.2009)

Režisér (A.G.Iñárritu - Amores perros) se rozhodl servírovat tenhle strhující příběh jako střepy zrcadla. Když je začnete nacházet, nevíte kam patří, jenom že se krásně lesknou. Postupem času začínají vystupovat z té skládačky obrysy a detaily, aby nakonec daly dohromady jedno z nejkrásnějších zrcadel, které odráží tolik citů a emocí, že je z kina skoro neodnesete.... Výkony Naomi, Seana a Benicia jsou vpravdě nezapomenutelné ! (27.01.2004)