Režie:
José Luis GuerínScénář:
José Luis GuerínKamera:
José Luis GuerínHrají:
Emanuela Forgetta, Raffaele Pinto, Rosa Delor, Patricia Gil, Mireia Iniesta, Carolina Llacher, Alba PujolObsahy(1)
Poslední film výjimečné osobnosti současného španělského filmu Luise Guerína je dokufikcí. Synopse je velmi prostá: Univerzitní profesor se po návratu domů dostane do diskuse s manželkou, z níž vyplyne pedagogická výzva na vytvoření „akademie múz", která by měla být inspirována literárními klasiky a hlavním inspirátorem bude Dante. Cílem je vytvořit nový svět pomocí poezie. Kontroverzní nápad vyvolává mezi posluchači řadu protichůdných emocí a zasáhne i do profesorova soukromí. (La Película)
(více)Recenze (3)
Nejprogresivnější film, co jsem měl za dlouhou dobu možnost vidět. ()
Dva Guerínovy filmy pro mě na letošní LFŠ představovaly jedny z nejlepších zážitků. A Akademie múz se mi líbila ještě víc než Vlak stínů. Princip je vlastně jednoduchý - Guerín si udělal film bez příspěvků, na koleně a v podstatě sám. Vzal digitální kameru, domluvil se s reálnými účastníky jednoho vysokoškolského semináře románské literatury a ve spolupráci s nimi vybudoval kompletně celý snímek od charakterů až po příběhovou výstavbu. Většinu dialogů tvoří improvizované disputace nad tématem lásky v nejširším slova smyslu, přičemž se ale hovoří o skutečné podstatě lásky (pouze okrajově o skutečných vztazích) a výchozím bodem je vždy poezie a/nebo filozofie. To je také důvodem, proč většinu lidí snímek úplně mine, diskuze jsou dosti fundované, abstraktní a překvapivě argumentačně skvěle podložené a gradované. Pro mě osobně byly hlavním zdrojem potěšení z filmu. Něco takového vám totiž vedle Guerína žádný jiný režisér nenabídne. Příběh je zde spíš okrajovou záležitostí, ale skvěle provázanou s hlavním tématem. Stárnoucí milovník Danta shromáždí na svých přednáškách kolem sebe "fanklub" mladších múz, které vzhlížejí k němu a on se inspiruje jimi. Ideál takovéto duchovní lásky (ve středověkém smyslu "lásky vzdálené") a ideál role ženy, která je múzou a tím ovládá city mužů (čímž získává zpětně také kontrolu nad svým životem) vyznívá v jeho podání neobyčejně přesvědčivě - ovšem jen do doby, než se spirituálně-akademická disputace začíná ohýbat ve prospěch argumentů vystavěných na obyčejných lidských emocích, jako je žárlivost. ()
Dávám sice 3 hvězdy, ale sledování filmu pro mě bylo nicneříkajícím utrpením.. Kdo film viděl, ví že je jaksi jiný a kdo ho neviděl, tak ho tímto na to připravuji. Oči mi otevřela až beseda s panem režiserem, co následovala po projekci. Musím uznat, že pan rejža je kabrňák. Obdivuji, že to zvládl natočit takto a takový Luc-Gogardovský natáčecí postup (ne)postup mě zaujal. Celkově pak dvojvýznam filmu zaměstnal mé myšlení, celé odpoledne. Asi to byla nakonec dobrá zkušenost. Ale dále už takové filmy vyhledávat záměrně nebudu. ()