Blair Witch: 20 let poté

Mal som to šťastie zažiť na vlastnej koži dobu v ktorej sa do kín dostal jeden z najprelomovejších filmov svojho žánru. Chvíľa keď vedľa vás v kine sedí hrôzou absolútne paralyzovaná kočka, ktorá odvracia zrak od plátna smerom k mojej mužnej hrudi je skrátka na nezaplatenie. :-) Samozrejme šanca, že by pôvodný film mohol mať aspoň priemerné pokračovanie (najmä ak človek nechápe prečo by niekto okrem rýchleho zisku mal akúkoľvek motiváciu sa o niečo podobné vôbec pokúšať) bola nulová. Dôkazom je nepodarok menom BOOK OF SHADOWS. Tvorcovia "skutočného" sequelu na to ale išli doslova od marylandského lesa a musím uznať, je TO tam. Síce čarodejnica vyzerá skôr ako neandertálsky zombie, ale povedzme si úprimne, kto by chcel blúdiť v tom prekliatom dome? Ja teda nie. (15.3.2017) (15.03.2017)

Pokiaľ niekomu v jednotke chýbal nejaký tieň, alebo aspoň náznak bléruičského monštra, tak sa po dvadsiatich rokoch dočkal. Je ale otázka, či má niekto chuť si pozrieť opäť ten istý typ filmu, keď sa z found footage stál žáner sám o sebe a nepôjde skôr len o istý typ nostalgie a porovnávania. Blair Witch prvú polovicu skôr otravuje, pretože tieto tváre si vážne nezapamätáte, tú druhú sa slušne rozbehne, ťaží z toho, že každú chvíľu čakáte v zábere to niečo naviac, čo zostalo pred dvadsiatimi rokmi záhadou. Možno aj od toho sa bude odvíjať vaše hodnotenie, či tú čarodejnicu vidieť chcete, alebo nie. No a bohužiaľ scenár sa síce snaží celú mytológiu nejako osvetliť, ale nič šokujúce či prevratné nás nečaká. S Wingardom to ide mierne dole kopcom, po slušnom debute prišiel tento priemerný sequel (ale v kine by fungoval určite lepšie, preto asi aj tak nízke domáce hodnotenia) a takmer sa odpísal tragickým Death Note. (13.02.2019)

Od novýho Blair Witch jsem si toho moc nesliboval a proto jsem vůbec uvažoval jestli si ho vůbec pustím. Nakonec ve mě zvítězila zvědavost a já do toho šel. A musím uznat, že to nebylo tak špatný jak jsem čekal. Verzi z roku 1999 to sice nesahá ani po kotníky, ale v době kdy už FF projektům skoro odzvonilo je to celkem solidní kousek. Samozdřejmě, že se zvětšiny jedná o recyklaci původního, ale i tak u mě tenhle snímek obstál. Přiznávám, že bylo celkem příjemný navštívit starej dobrej Burkittsville a slyšet o čarodějnici z Blair a Rustin(u) Parr(ovi). (30.10.2017)

Tak to bola komédia. Horor jedine pre tých, ktorí sa boja zvuku vysielačky a hlasného vzdychania černocha. V roku 1999 bez internetu to ešte mohlo fungovať. Kto sa ale mohol odvážiť natočiť to isté, s podobným scenárom, no takmer vôbec nie strašidelne? To, že sa pár týpkov zase točí v tom istom lese do kruhu a vidia znamenia z dreva, to mal byť vrchol hrôzy? Jedna hviezdička za skákajúci mop, ktorý hral bosorku. (25.10.2016)

Spoilery! Jelikož se mi nelíbil první ani druhý díl, tak jsem si zcela logicky nemohl nechat ujít díl třetí, do kterého jsem se pustil se zcela nulovým očekáváním. Tato nulová očekávání byla veskrze naplněna a snímek opravdu ničím nepřekvapil a nepotěšil. Na úvod čeká diváky tradičních 30 minut plných pokusů o "hahaha", načež následuje celých 60 minut nepříliš zdařilého "bububu". V první části divák zaregistruje jistou modernizaci dokumentační techniky. Mezi bandu totálních facebookových retardů přibyl dron, který je z pohledu děje zcela nepodstatný a absolutně nechápu, z jakého důvodu byl do filmu zakomponován. Asi dvakrát z něj během filmu vidíte totožné záběry lesa. Kromě drona si divák užije například pohledu na černouška, který se pokouší postavit si stan, což se mu pochopitelně nedaří, neboť černoušci jsou mistři ve stavění pouze jednoho typu stanu. Dále mě velmi zaujalo, že je snímek natolik nabití smysluplnou akcí, že se do něj vešlo i zdokumentované čůrání na strom. V momentu, kdy už nemůže být ani nejmenších pochyb o duševní nerovnováze všech lidí, kteří s tímto nesmyslem mají spojené jméno, konečně následuje noc, po které by se mělo přejít do fáze "bububu". Fáze "bububu" stojí za hovno. To, jak si ji užijete se odvíjí čistě od toho, jak dobrou máte představivost. Při používání roztřepaných kamer v naprosté tmě není kupodivu vidět nic jiného než naprostá tma. Tento nepříjemný fakt se tvůrci evidentně snažili kompenzovat zvukem, neboť jak si bystřejší lidé uvědomují, tak zvuk není závislý na intenzitě osvětlení a je slyšet vždy. Tím spíše, když jej pustíte divákům do oušek pořádně hlasitě. Úplnou novinkou jsou v této, doufejme, že maximálně trilogii, padající stromy. Respektive vraždění pomocí padajících stromů. Nic blbějšího se snad na scéně ani nemohlo objevit. Snímek se drží zaběhlých standardů a jako první se odeberou na věčnost opičáci. Opičačka si zraní nožku o kámen a na opičáka spadne právě dříve zmíněný strom. Celý můj divácký dojem zachránila závěrečná naháněčka v domě, která jediná měla opravdu šmrnc a byla opravdu jedinou kvalitní sekvencí filmu. Film totálně padá na katastrofálním obsazení, lobotomickém scénáři a kupodivu i na otřesné kameře, která měla být jeho předností. Lepší hvězda. (03.01.2017)