Mrtvý lidi (E03)

60% — Sloky Luboše Nováčka alias Kroky Františka Janečka a Jana Plodková předvádějící „choreografii“ Markéty Muchové, to bylo dobré. Líbila se mi i ta mírová píseň „Né, bombu né, to radši lásku, jémine!“, protože podobné umělecké hodnoty tehdy opravdu vznikaly. A ten pokrokový Kanaďan měl být Američan Dean Reed? Na druhou stranu — jestliže jsem někde před uvedením četl, že seriál nechtěl být sentimentem ve stylu retro jako třeba Vyprávěj, ale že chtěl ukázat tehdejší dobu ve své syrovosti, musím říct, že se veze spíše na vlně parodie. Tu lepší, tu horší, ale pořád je to parodie a nikoliv ukázka reality. Neumím si představit, že by v roce 1982 někdo, byť vyšší důstojník SNB, pronesl v rozhovoru se svým podřízeným něco ve smyslu „Mluvte slušně, nepřítel naslouchá“. Minulost (rozuměj rok 1982) a současnost (rok 2017) se nám opět trochu prolnuly, uvidíme, jak se seriál bude vyvíjet dál, a hlavně, jak to celé skončí. (17.01.2017)

V tejto epizóde sa spieva, spieva sa dobre, takže je o niečo veselšia. Vražda sa nekoná, iba pravdepodobný pokus o ňu, a jej spojenie s reálnym svetom bolo výborné, že ma až mrazilo. Doktorka Judit je sympatická stále viac, smerovanie vzťahu sa zdá jasné. Výborná skupina Sloky a tie piesne ako sú politické a trápne, tak sú vtipné. –––– Ne, bombu ne. To radši lásku, jeminé. Ne, bombu ne, pane Regane. –––– Člověk je v pohodě, když se naučí brát věci, jak jsou. (16.01.2017)

Tohle je mnohem víc než jeden díl nějakého televizního seriálu. Parodie na celý ten konzumní normalizační fetišismus s pseudohudební broží na veksláckém tričku v podobě Janečka a jeho Kroků je nejen vtipná, s bravurním Budařem, Plodkovou i Taclíkem, ale zároveň dost mrazivá, jak věrně z hlubin historie vytahuje zdrcující bahno, které nás tehdy paralyzovalo – jako bychom se tu dívali na opravdové zrození soudobého českého národa. Herci jsou fantastičtí – vypíchnout bych chtěla taky drobnou vsuvku s Markem Brodským, který svého bubeníka pojal nechutně realisticky – se songy se někdo trefně vymazlil, a velký aplaus pro Ondřeje Štindla. (21.01.2017)

Závidí nám, že jsme spoluvlastníky velkorypadla. Asi nejvtipnější díl - i když spíše hořce komediální. Zákulisí Festivalu politické písně zobrazuje, jak to v prostředí normalizační pop music nejspíš doopravdy chodilo. Václav Neužil své civilní "vnitřní" herectví předvedl naplno, na scénu vstupuje přesný Igor Chmela a dokonalý Marek Taclík, jež se tím despotickým kapelníkem Janeč... tedy Nováčkem skutečně stal. Navíc začíná příběh rodiny Marvanových a Klement Kratěna zatím zlehka dává najevo, že nebude pouhou vedlejší komickou figurkou. 100%. (03.09.2017)

Díl přeci jen hodně vzdálený dnešní době. Naši hrdinové jsou pracovně pozváni na festival politické písně v místě bydliště Marvanových rodičů (Sokolov). Veřejná bezpečnost má chránit jakéhosi kytaristu, kterému je vyhrožováno smrtí nápisem na zdi. Důležitější však je, že hlavní hrdina přímo potkává své budoucí rodiče ještě ve stavu jejich zamilovanosti a pomalu se zaplétá do osudu svých předků. Díl neskutečně pomalý, bez zásadnějšího vtipu i pointy. Zaujal jedině Klement se svými hláškami. Rozhodně slabší než předchozí dva díly. (20.01.2017)